Herbert Slavík: Volba oficiální fotky prezidenta byla vždycky věc společná. Výjimkou byl ten současný

„Tři roky jsem cestoval s Václavem Havlem. Kromě toho, že jsem fotil, mě těšilo, že u těch historických událostí můžu být.“ Fotograf Herbert Slavík vzpomíná na návštěvu amerického Kongresu „Udělali výjimku a dovolili nám fotografovat. Byl jsem na galerii pro hosty. Atmosféra byla výjimečná. Byla to emotivní cesta.“

Tvrdí, že fotit prezidenta je jako fotit kohokoli jiného. Volba té nejlepší fotky bývá obvykle společná. Výjimkou byl až Miloš Zeman. „Já jsem samozřejmě udělal předvýběr, ale v případě oficiálního portrétu prezidenta Miloše Zemana to byla jeho volba.“

Oficiální fotografie Miloše Zemana|foto:Herbert Slavík

Jak se fotí olympiáda

Slavík ale začínal sportem. Proto fotil i na olympiádě. Tam chybí klid ateliéru a je potřeba najít ten správný moment. „Olympiáda je výjimečná a logisticky je to složité. Speciálně Rio ale bylo pohodové, protože jsme měli na výběr hodně míst a měli i poměrně volný pohyb. Jako fotograf na ni budu rád vzpomínat.“

Focení mu nedovoluje prožívat soutěže jako fanoušek. „V Naganu jsem to třeba neprožíval nijak. V hale se emoce neodehrávaly. Emoce jsem pak viděl dodatečně na CNN až na Staroměstském náměstí v Praze,“ směje se.

Lucie Šafářová|foto:Herbert Slavík

Jak se fotí armáda

Za našimi vojáky letěl před 10 lety do Afghánistánu. „Mám pocit, že se na ně zapomíná, i když se to zlepšuje. Uvědomil jsem si tam, jak dobrou a respektovanou armádu máme.“ Vrátil jsem se za nimi pak několikrát a v roce 2010 vydal knihu Hrdost a odvaha.

„Chtěl jsem jejím prostřednictvím chtěl připomenout, že bychom si měli uvědomit, že to ti vojáci nedělají pro sebe, ale pro nás všechny.“ Uznává taky, že zpravodajští fotografové to dnes mají obzvlášť složité. „Možnost fotit a hned sdílet je velkou konkurencí.“