Habrman

Josef Beneš vykládal příjmení Habrman z německého osobního jména Hadbert. Pravděpodobnější je však výklad ze středohornoněmeckého apelativa haber, tj. „oves“, jako pojmenování pro obchodníka s obilím, nebo někoho, kdo oves zpracovával. Jako příjmí je u nás Habrman doloženo již z roku 1392. V současnosti v ČR nosí 157 osob podobu Habrman/Habrmanová, 165 Habermann/Habermannová a 15 Haberman/Habermanová.

Literatura: J. Beneš, Německá příjmení u Čechů, Praha 2020, s. 192, s. 344; J. Matúšová, Německá vlastní jména v češtině, Praha 2015, s. 30; R. a V. Kohlheimovi, s. Lexikon der Familiennamen, Mannheim 2008, s. 270 (Habermann).

autor: Žaneta Dvořáková
Spustit audio