Gustav Oplustil má rád humor, který pohladí, nezesměšňuje a přináší do srdce pohodu

V roce 1948 jsem se na vojně dostal do AUSu, tedy do Armádního uměleckého tělesa. A s ním jsem se, postupně a velice skromně, občas dostal do rozhlasu.“
V roce 1953 se stal hercem vinohradského divadla, které bylo také armádní a potřebovalo prý nějak vojáky zabavit. „Já tam nastoupil nejprve jako herec a později jako režisér. Měl jsem tak zkušenosti s publikem. Ještě dříve, jako ochotník u divadla, u kterého jsem byl hned po válce, jsem hrál výhradně komické postavy. Výhoda pro mě byla, že když jsem později psal, dovedl jsem si představit, co bude nebo nebude mít u diváků ohlas.“

Nejdůležitější je divák

Podle Gustava Oplustila je velmi důležité, pro koho člověk zábavný pořad píše. „Pořád musím vidět diváka, ne kritika a další. Divák je rozhodující, na něj je směřováno to, co dělám. Měl jsem to štěstí, že jsem si opravdu na vlastní kůži vyzkoušel, co zabere a co ne.“

Rozhlas

V rozhlase začínal jako dramaturg písniček na přání posluchačů, resp. psal to, co pak říkal moderátor. „Tenkrát se to nevysílalo denně, ale jednou týdně. My tehdy doma byly čtyři děti a všichni jsme bydleli v jedné místnosti. Já na to psaní neměl klid a tak jsem vždy sedl na parník a jel do Štěchovic. Tam jsem to pak v klidu celé páchal.“

Televize

V televizi pracoval od roku 1963, jako dramaturg redakce zábavných pořadů. Diváci jeho práci znají z různých televizních kabaretů, estrád a silvestrů. Se Zdeňkem Podskalským psal texty pro kabarety, nejprve pořadu Bejvávalo a později Kabaretu U dobré pohody. „Já tehdy popravdě nepsal úplně všechny texty. Já si vytvořil okruh lidí, kteří to uměli. Ale hlavně, využívali jsme herce, kteří si psali sami. Asi si dovedete představit, že takoví komici jako Horníček nebo Šimek, si svá vystoupení připravovali sami. V každém takovém pořadu muselo být 5 až 6 scének, které byly propojeny s písničkami.“

Humor včera a dnes?

Jak vidí Gustav Oplustil rozdíl mezi tím, čemu se lidé smáli dříve a dnes? „Nejsem si jistý, jestli se dnes vůbec nějaký dělá, upřímně řečeno. Dříve se dělal přímo pro diváky na ulicích, poutích, v šantánech. Dnes je to už jinak. Tento byl postupně zavržen, jako zastaralý. „Já mám rád humor, který pohladí, který nezesměšňuje, něco, co přináší do srdce pohodu."