Expedice za svatým Štěpánem

Jeho život je znám pouze z jediného dobového pramene, novozákonního spisu Skutky apoštolů, který Štěpánovi věnuje 6., 7. a počátek 8. kapitoly. Neví se nic o Štěpánově mládí, povolání ani rodině. Ví se jen, že pocházel ze zámoří a byl členem prvokřesťanské jeruzalémské obce, nejspíše její řecky mluvící části, takzvaných helénistů.

Řek Stefanos a Saul z Tarsu

Studoval u starého profesora, který se jmenoval Gamaliel. A zajímavé je, že u Gamaliela studoval také  Šavel neboli Saul z Tarsu, latinsky Paulus. Štěpán byl Šavlův spolužák, kolega a ideový sok. A mimochodem - Šavel, nebo Pavel byl u jeho popravy a schvaloval ji. Helénisté  se podle líčení Skutků apoštolů ve 30. letech prvního století dostali do sporu s aramejsky mluvící většinou. Štěpán kázal o vzkříšení Ježíše Krista a vinil židy z jeho smrti, což jeruzalémské Aramejce popudilo a nechali Štěpána zatknout a ukamenovat. A právě u jeho kamenování byl i Šaul, později sv. Pavel. Až do konfliktu se Štěpánem se jeruzalémské církevní společenství stále považovalo za součást židovství. Po Štěpánově ukamenování došlo k rozštěpení. Od té doby byla církev byla židovství nezávislá.

Katedrála sv. Štěpána v Bourges je francouzská gotická katedrála s nádhernou výzdobou|foto:Fotobanka Pixabay - (5008272)

Štěpánský kult

Štěpán ovšem musel být velmi charismatický muž, protože je připomínán v prakticky všech křesťanských denominacích. Štěpánovi jsou zasvěceny četné chrámy; šíření svatoštěpánského kultu po Evropě dosvědčuje již roku 449 zasvěcení katedrály v Arles.Do Německa se svatoštěpánská úcta rozšířila ke konci prvního tisíciletí, kdy se světcovy ostatky dostaly do Mohuče a místní arcibiskup na nejvyšším místě města založil klášter sv. Štěpána. Kult se přes Pasov pak šířil dále na východ, jak dokazuje založení kostela sv. Štěpána na Novém Městě pražském za Karla IV., i dedikace katedrály ve Vídni.

Štěpánovi jsou zasvěceny četné chrámy, jako například ve Vídni|foto:Fotobanka Pixabay - (5008272)

Štěpán jako patron

Štěpán je patronem jáhnů, koní a kočích, pacholků, kameníků a zedníků, tesařů a bednářů. Je také přímluvcem za dobrou smrt. A věřilo se, že na jeho svátek lze změnit svůj osud. Vstoupil i do lidových tradic - lidé si dávali 26. prosince žehnat červené víno v kalichu, do něhož kladli malý kámen jako vzpomínku na Štěpánovo kamenování, a víno pak vypili. Také sůl a vodu, které byly o Štěpánu svěceny, užívali lidé jako léčebný prostředek. Řek jménem Stefanos určitě za svého života netušil, jak proslulým jednou bude a že se v 18. a 19. století stane součástí lidové kultury i zvykosloví. 26. prosinec se totiž pro naše předky stal jedním ze zásadních mezníků roku a vázaly se k němu nejrůznější obřady a slavnosti, včetně lidových obchůzek a koledování.

V Expedici za svatým Štěpánem se vypravíme do Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici za jeho ředitelem Martinem Šimšou a také za mužem, který shromáždil a vlastní druhou největší evropskou sbírku koled: doc. JUDr. Pavlem Svobodou.