Legenda o husách a rozetnutém plášti. Vydejte se na Expedici po stopách svatého Martina

Je téměř neuvěřitelné, že si muže, který nebyl ani významný panovník, ani dobyvatel či objevitel nových světadílů a navíc se narodil v roce 316, dodneška připomínáme a že ho zná celý svět. A přitom zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že bychom jeho jméno měli skloňovat ještě v 21. století.

Martinus přišel na svět roku 316 v římské provincii na území dnešního Maďarska a  jméno dostal podle boha války Marta. Dětství pak prožil v severní Itálii, kam se rodina s otcem, působícím v armádě, záhy přesunula.

Legenda o rozetnutém plášti

Martinus se na přání otce stal také vojákem a díky své odvaze brzy povýšil do důstojnického stavu. Byl převelen k císařským gardistům v Amiens ve Francii, kde strávil většinu svého vojenského života. A právě ve službě v Amiens mělo dojít k události, která se stala legendou a díky níž Martinus navždy vstoupil do historie.

Uprostřed mrazivé zimy ho u městských bran zastavil žebrák a prosil o almužnu. Martinus namísto toho rozetnul na dvě části to nejcennější, co měl. Svůj důstojnický plášť. A s chudákem se o něj podělil.

Stal se tak symbolem nesobectví, obětavosti a pomoci v nouzi, což z něj navždy učinilo nejen patrona vojáků a válečných veteránů, ale i krejčích, kožešníků a vůbec všech, kdož se starají o výrobu oděvů pro své bližní.

Duchovní služba

Sv. Martin je ale také patronem kněžích, protože prý už od prvopočátku cítil, že jeho hlavním posláním není služba vojenská, nýbrž duchovní. Nechal se proto pokřtít a začal se věnovat christianizační činnosti. Postupem času přijal kněžské svěcení, a jelikož se stal nesmírně oblíbeným, jeho stoupenci jej přesvědčovali, aby přijal úřad biskupa. To Martinus nechtěl, před voliteli se rozhodl ukrýt a právě s jeho skrýváním je spojena další legenda, resp. pověst.

Legenda o husách

Místem jeho úkrytu měla být hospodářská budova, konkrétně husinec, husy jej prý ale svým kejháním prozradily, a proto za to rok co rok pykají na pekáči. Ať už to s husami bylo jakkoliv, biskupem se Martinus stal a po smrti též patronem domácích zvířat a hojné úrody. Martinus zesnul 8. listopadu 397 a jeho pohřeb v Tours se konal 11. listopadu. V listopadu se také narodil, proto všechny svátky s ním spojené připadají právě na tento měsíc. Na Martinovu počest se konaly poutě, průvody, slavnosti světel a zapalovaly se martinské ohně.

Svatomartinské husy často posledními tučnými masitými jídly, která si naši předkové před Vánocemi dopřávali|foto:Fotobanka Pixabay

Martinský konec roku

Právě 11. listopad se stal důležitým mezníkem také hospodářského a selského roku. Za našich prapředků končívala 11. listopadu čeledi služba, čeledíni a děvečky dostávali mzdu a hledali nové hospodáře. V tento den se také uzavíraly obecní smlouvy, probíhaly dobytčí a výroční trhy, konala se posvícení a hody. A protože se blížil adventní půst, byly svatomartinské husy často posledními tučnými masitými jídly, která si naši předkové před Vánocemi dopřávali. A k husám postupem času přibyla i jedna ryze tuzemská specialita: Svatomartinská mladá vína.

Expedici po stopách sv. Martina povedou historik Tomáš Kykal z Vojenského historického ústavu, duchovní správce farnosti sv. Martina v Bánově na Slovácku p. Jiří Putala a zakladatel vinařství Vinum Moravicum z Bzence Jan Bezchleb.