Expedice za houbami
Sbírání hub je fenomén typický nejen pro nás Čechy, ale taky pro další slovanské národy. I když není houbaření třeba v sousedním Německu zakázané, nemá tam vůbec žádnou tradici a houby se kupují za vyšší cenu především na trzích.
Ideální na sbírání hub je prodyšný košík. Samotní mykologové dávají houby do krabiček, a to každý nález zvlášť. „Když je dá do košíku, tak se mu to všechno pomíchá a výtrusy mu vypadnou z jedné houby na druhou,“ říká Miroslav Beran z mykologické poradny v Českých Budějovicích. Rozhodně nedoporučuje houby sbírat do igelitových tašek. „Košík je ideální, aby to luftovalo a houby se nezapařily.“
Houby, to ale není jenom jejich sbírání na smaženici. Hub je na světě obří množství a v přírodě mají mnoho funkcí jako například rozklad organické hmoty. „Když jdeme v lese nebo na louce přes spadané listí, jehličí nebo větvičky, tak tyhle všechny části dřevin se musí rozložit, aby se zpátky uvolnily živiny v nich vázané a dostaly se zase k dřevinám,“ říká Ondřej Koukol z Katedry botaniky Přírodovědecké fakulty UK v Praze.
„V tomhle rozkladu je zapojeno obrovské množství organismů, živočichů a bakterií, ale klíčovou roli hrají houby, které propojují právě rozklad s vracením živin zpět do kořenů rostlin.“
Ještě donedávna patřily houby pod botaniku. Tam je v 18. století přiřadil švédský lékař a přírodovědec Carl von Linné, který začal s pojmenováváním živých organismů pomocí dvouslovných názvů. „Ve svém stěžejním díle Rostlinné druhy z roku 1753 zařadil houby mezi rostliny, což v odborných kruzích vydrželo až do konce 60. let minulého století,“ vysvětluje docent Koukol.
Plísně
Zvláštně vymezenou skupinou hub jsou plísně. Jan Svatopluk Pressl ve Všeobecném rostlinopisu z roku 1846 povýšil všeobecně používaný termín plieseň na odborný název určité skupiny mikroskopických hub a na oficiální rod.
„Toto pojmenování zůstalo různým houbám až do současnosti, takže máme houby, které se v češtině jmenují plíseň hlavičková, plíseň dusivá, plíseň šedá, ale na druhou stranu většina z nás používá termín plíseň ve smyslu mikroskopické houby, která nám roste na nějaké potravině, v podstatě nám ji kontaminuje a znehodnocuje.“
Často se zapomíná na tzv. ušlechtilé plísně, což jsou druhy hub opět rodu penicillium, u kterých byly přísně vybrány kmeny, které neprodukují žádné toxiny, jsou bezpečné a štěpí proteiny v mléčných výrobcích a dodávají jim specifickou chuť a vůni. Jedná se hlavně o druhy penicilium camemberti, které dělá tu bílou povrchovou plíseň a penicilium roqueforti, které dělá zelenou strukturu uvnitř sýru.
V potravinářském průmyslu mají houby široké využití, především tedy enzymy, které se z nich extrahují a které dokáží například štěpit složitější látky. Využívají se pak při výrobě pečiva, vína nebo v mlékárenství.
Kropidlák černý je houba, která často kontaminuje potraviny a vytváří černou plíseň. Na druhou stranu je producentem kyseliny citronové. Ta se přidává do velkého množství potravinových výrobků nebo taky do léčiv či čisticích prostředků. Houbového původu je kyselina itakonová a ta je zase součástí kostiček stavebnice Lego. Více zajímavostí o houbách ale taky o samotném houbaření uslyšíte v dalším vydání Expedice.
Související
-
Expedice do světa letního jídla a pití
Jídlem a pitím se zabýváme bez rozdílu úplně všichni, ať je nám 18 nebo 80, protože to, co jíme a pijeme, výrazně ovlivňuje náš zdravotní stav a také naši náladu.
-
Expedice za mlékem
Slovo mléko evokuje bílou barvu a dětství, a kromě kojeneckého věku, který si zpravidla moc nepamatujeme, především konzumaci nejrůznějších mléčných výrobků či jogurtů.
-
Expedice do světa vitamínů
Lidský organismus nedokáže (až na výjimky) vitamíny vyrobit. Proto je musí získávat ze stravy nebo jejích doplňků. Jak syntetické vitamíny a doplňky stravy vznikají?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
