Expedice za elixírem mládí

Zmínky o něm najdeme ve starých bájích v Japonsku, na Havajských ostrovech, v eposu o Gilgamešovi i v románu Karla Čapka Věc Makropulos.  Co na to ale říká současná věda? Mohli by se lidé běžně dožívat 130 let? Dá se proces stárnutí zastavit nebo zpomalit zásahem do genetické informace? Existuje gen dlouhověkosti? Čemu vděčí za pověst dlouhověkého národa např. Japonci? Dokážeme v budoucnu omladit i nervové buňky? Byl sen Rudolfa II. o věčném mládí skutečně jen snem? Odpovědi na všechny tyto otázky hledá Expedice.

Nejstarší žena světa

Absolutní vědecky doložený rekord v délce života je 122 let 5 měsíců a 14 dnů a dožila se ho paní Calmanthová z Francie, která zemřela v roce 1997 a  zatím ji nikdo nepřekonal. Kromě ní nemáme zdokumentován žádný lidský život, který by trval déle než 120 let, přestože vysokého věku se tradičně dožívají např. Japonci nebo obyvatelé ostrovů ve středomoří, kde najdeme řadu stoletých obyvatel. Je jejich dlouhověkost dán geneticky?

Na délku života má zjevně větší vliv to, jak s ním naložíme, než to, co dostaneme do vínku. Takže my lidé, na rozdíl od zvířat, můžeme délku svého života aktivně ovlivnit|foto:Fotobanka Pixabay

Gen dlouhověkosti neexistuje

Podle vědců  ale gen dlouhověkosti neexistuje. V odborném časopise Science vyšla velká studie, která studovala rodokmeny 86 milionů lidí; její autoři jednotlivé rodinné rodokmeny propojili tak, že vlastně vznikl jeden gigantický „strom života". Když pak vědci porovnávali délku života v této databázi, ukázalo se, že z údajů za několik stovek posledních let vyplývá mnohem menší role dědičnosti v dlouhověkosti, než jsme si dosud mysleli. Dříve se odhadovalo, že geny se podílejí na délce života přibližně z 25 procent. Z výše uvedené studie ale vyplývá, že je to pouze 16 procent. Pro mnoho lidí je to vlastně dobrá zpráva, a to rovnou z několika důvodů. Dává to větší důležitost tomu, jakým způsobem lidé vedou svůj život.

Zvířecí metuzalémové

Kdybychom se ale snažili sebevíc, nejstaršího obyvatele planety bychom asi  dlouhověkosti nepředstihli: je jím totiž antarktický houbovec, na kterého můžete narazit v chladných vodách Jižního pólu. Prokazatelně žije již více než 1550 let. Voda je vůbec mateřskou základnou řady extrémně dlouhověkých živočichů - velryba grónská může díky velmi pomalému metabolismu brázdit chladné vody severního Atlantiku i více než 200 let, žralok grónský až 400 let. Ostnokožci zvaní ježovky mohou svými bodáky ohrožovat okolí také až 200 let, podobně jako flekatí kapři koi. Jedna z těchto japonských ryb se prý dožila 226 let. Ostatně obyčejný kapr se taky může dočkat úctyhodných 30, výjimečně i 50 let. A nesmíme zapomenout ani na sumce velkého s 80 lety.

Želvy jsou známé svojí dlouhověkostí. Je to především proto, že dlouhé hodiny spí|foto:Fotobanka Pixabay

Darwinova želva

Rekordmankami mezi suchozemci jsou želvy, což zjistil už Charles Darwin, když se vypravil na Galapágy v roce 1835 a jednu pětiletou želvu si odtamtud přivezl. Jmenovala se Harrieta a zemřela v roce 2006 v zoo v australském Brisbane.  A tajemství dlouhověkosti želv? Spí téměř 16 hodin denně, mají pomalý metabolismus a jsou schopné přežít až jeden rok bez jídla nebo pití.

Hmyzí královny

Existují ale i metuzalémové ve světě hmyzu, u nějž máme jinak pocit, že se jeho život počítá spíš na hodiny. Život největšího u nás žijícího brouka, roháče obecného, trvá jen několik letních měsíců, ovšem jeho aktivnímu období s rohy předchází sedm let dlouhé stadium larvy, z níž se líhne. Zajímavý život mají i pavouci sklípkani - dožívají se 25 až 30 let, ovšem jen samičky, protože samci hynou již po čtyřech letech. Včelí královny se mohou dožívat až 7 let a královny v termitištích se dožívají až 50 ti let. Tyto královny mají totiž zvláštní schopnost hlídat své fyzické stárnutí tím, že ovlivňují produkci svého juvenilního hormonu. Mohli bychom tuto schopnost získat i my, lidé? A jak  lze zbrzdit nejen stárnutí těla, ale i nervových buněk a mozku?

Dozvíte se v Expedici s jejími hosty - biologem a genetikem prof. Jaroslavem Petrem a porodníkem a gynekologem prof. Pavlem Caldou.