Eduard Stehlík: Většina lidí si o Lidicích pamatuje lži

Protože se obyvatelé Lidic svou činností a podporou vrahů SS-Obergruppenführera Heydricha co nejhrubším způsobem provinili proti vydaným zákonům, byli dospělí muži zastřeleni, ženy dopraveny do koncentračního tábora a děti dány na náležité vychování. Budovy v obci byly srovnány se zemí a jméno obce bylo vymazáno.
Národní politika 11. 6. 1942

„Většina lidí má zažitou tu zprávu z protektorátního tisku z 11. června 1942,“ říká Eduard Stehlík. „Prakticky nic z toho vlastně ale není pravda. Tehdy byla plnoletost v 21 letech. Oni tam ale popravovali kluky od 15 nahoru. Dokonce Pepíkovi Hroníkovi ještě těch 15 ani nebylo. Takže tam vraždili děti.“

Na doživotí

„Ženy dány do koncentračního tábora. To je sice pravda, ale v oficiálním rozkazu jsou ještě dvě slova: na doživotí. Což je podstatný rozdíl,“ myslí si. „Pro mě je ale nejodpornější ta lež o lidických dětech, která se opakuje a udržuje se opravdu neuvěřitelně.“

Přežilo jen 17 dětí ze 105

Pětice ze 17 přeživších lidických dětí v roce 1947 v Kročehlavech – zleva: Václav Zelenka, Věra Vokatá, Marie Doležalová, Marie Hanfová, Václav Hanf|foto: z archívu Vojenského historického ústavu a Eduarda Stehlíka

„Ze 105 lidických dětí přežilo jenom 17. Zavražděno nebo za nevyjasněných okolností jich zemřelo 88. A ta převýchova? Při původní selekci v kladenské reálce vybrali k poněmčení jenom tři děti. Jednu dívky přitom později zavraždili společně s dětmi z Ležáků. Ty další, které přežily, byly opravdu náhody.“

Proč je opouštěn všemi institucemi, u jejichž zrodu stál? Proč několikrát odmítl šéfova Památníku Lidice? Kde neustále bere energii a optimismus? A jak čelit současné krizové situaci?