Eduard Stehlík: Válku o Kuvajt rozhodla technika. Stabilizace regionu se nepovedla

„Válka byla záměrně prezentována jako technická. Stroje proti strojům. Nebyly prezentovány lidské oběti. Američané kalkulovali při osvobozování Kuvajtu se sedmi tisíci padlých, nakonec to nepřesáhlo 200 mrtvých v bojových akcích,“ vypočítává vojenský historik Eduard Stehlík.

Irák, proti kterému se bojovalo, měl v té době čtvrtou největší armádu světa. Milion mužů. „A Kuvajt měl skoro stejnou armádu jako my: kolem 20 000,“ vysvětluje Stehlík, proč byla pro Kuvajt rozhodující technická převaha spojenců. „Podařilo se zlikvidovat irácké letectvo, radarové stanice, útočit na systémy velení.“

V konfliktu šlo o ropu

Irácká ekonomika se osm let po válce propadla z přebytku do dluhů. „Irácký prezident Saddám Husajn možná řešil problém, jak zůstat u moci, svými územními a finančními požadavky na Kuvajt. Asi si neuvědomil, jak rychle se z miláčka Západu může stát nenáviděnou postavou v regionu,“ myslí si Stehlík.

„Asi nepovažoval za možné, že by se kvůli připojení Kuvajtu k Iráku někdo nějakým způsobem angažoval.“ Jenže šlo o ropu. „Kdyby Irák připojil Kuvajt, měl by pod kontrolou 40 % zásob ropy. Kdyby se to stalo na druhém konci světa, koalice by se do toho asi nepustila. Bohužel.“

Od regulérní armády k lidským štítům

Války se změnily. V Iráku stála proti koalici regulérní armáda. „Dnes nerozlišíte bojovníka od civilisty. Dělají se věci, které v minulosti nebyly. Například civilisté slouží jako štíty. Regulérní armáda se snadno zasáhne. Ale když se někde schová 200 lidí, tak je těžko hledáte.“

Koalice nedostatečně vyřešila otázku, co s vojáky a policisty Saddámova režimu. „V okamžiku, kdy z nich uděláte ze dne na den nezaměstnané, je třeba se o ně postarat. Jinak je naženete na druhou stranu,“ dodal Eduard Stehlík.

Více si poslechněte ze záznamu v iRadiu.