Dvakrát posmrtně nominovaný na Oskara. Taky ale dětská oběť pedofila. Příběhy slavných: James Dean

21. červenec 2017

Hrají Marek Lambora a Berenika Kohoutová.

Naštvaný, zrazený, odstrčený. Přesně tak se James Dean (8. února 1931 – 30. září 1955) cítil celý svůj krátký život. Stal se symbolem jakéhosi vzdoru mladé americké poválečné generace, která se cítila frustrovaná a přehlížená.

Natočil jen pár filmů, ale jako první herec byl (dvakrát) posmrtné nominován na Oskara. Bylo to za snímky Na východ od ráje a Gigant (1957). Western Gigant přitom dotočili už bez Deana. Celý svůj krátký život tvrdil, že by člověk měl snít, jako kdyby měl žít navěky, a žít jako kdyby měl umřít právě dnes.

Bylo mu pouhých 24 let

Kromě filmování Dean miloval ženy a rychlá auta. Na začátku kariéry, ale ani v dětství, rozhodně neměl „na růžích ustláno“, ale když se z něj konečně stala filmová hvězda, koupil si superrychlý kabriolet porsche (a dal mu i jméno). S Malým bastardem pak jezdil závody. Osudným se mu stal návrat z okruhu Salinas v Kalifornii.

Bylo to pozdě odpoledne. Tachometr se zastavil na 110 km/h, když se na silnici 46 srazil s protijedoucím autem. V zapadajícím slunci ho v té rychlosti neměl šanci ani zaznamenat. Zajímavý byl i osud vraku Malého bastarda. Koupil ho majitel autodílny a při opravách spadlo z plošiny a zlomilo mechanikovi nohu. O několik měsíců později havaroval řidič náklaďáku, který Malého bastarda jen převážel. Asi by přežil, ale když vypadl z kabiny, porsche na něj spadlo…

Krušné dětství

James Dean se narodil se v Indianě, na farmě poblíž městečka Marion. Pak se stěhovali do Kalifornie, protože se z otce a farmáře stal zubní technik. Byl jeho jediným synem, nikdy si ale nerozuměli. To s mámou ano, ale když mu bylo devět, maminka zemřela na rakovinu. Otec to vyřešil rázně, kluka poslal zpátky na farmu.

Rostl tam jako dříví v lese. Zoufale potřeboval někoho, kdo by u něj, dospívajícího mladíka bez rodičů, měl nějakou autoritu. Takového muže našel v místním faráři. Ten mu sice ukázal svět (přivedl ho k divadlu, hraní baseballu a basketu), ale taky ho měl sexuálně zneužívat. Dean to nikdy veřejně nepřiznal.

První herecké krůčky

V té době nějakým ženským idolem rozhodně nebyl. Hubený, nakrátko ostříhaný mladík s brýlemi. Pak se přihlásil na vysokou, studia ho nebavila, ale otevřela mu dveře k herectví. Tehdy hledali Macbetha a z 350 uchazečů vybrali právě Deana. Otec jeho rozhodnutí stát se hercem považoval za nesmysl a doslova zuřil. Dean si šel ale za svým a vedle malých roliček si přivydělával parkováním aut u filmového studia. Pak se přestěhoval do New Yorku s nadějí, že už nebude jen věčně hladovým druhořadým hercem. Nejdřív se mu dvakrát nevedlo ani tam.

James Dean - On The Road - výstava v prostorách Boutique Renoma, Paříž

První a poslední trhák

Až když se dostal do divadelní školy Actor´s studio a konečně dostal vytouženou hlavní roli ve filmu Na východ od ráje. Osobně se tehdy setkal s autorem Johnem Steinbeckem, který prý vykřikl: To je on! Opravdu to tak trochu o něm samotném doopravdy bylo. O nevybouřeném mladíkovi, ve kterém bublá vztek na celý svět. Prošlo mu, že se prý ani nedržel scénáře, což bylo na zelenáče hodně troufalé.

Z Jamese Deana se stal magnet na ženy, a ne že by se vždy bránil jejich obdivu. Zažil i několik velkých lásek, většinou s kolegyněmi-herečkami. Druhý film Rebel bez příčiny se stal hitem roku 1955 a z Deana Jamese filmová hvězda. Ještě než se dostal do kin, vedly se o něm bouřlivé diskuse. Nakonec film dostal Oscara (1955).

autoři: lup , Tomáš Mrzena
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.