Dudek
Příjmení Dudek patrně pochází z názvu ptáka. Jak uvádí Petr Horák, dudkové měli dlouhý, zahnutý zobák, který mohl odkazovat na tvar lidského nosu, vějířovitá chocholka pak na podobu účesu. Pták dudek je také často spojován s nepříliš vábnou vůní, ne-li zápachem (viz přirovnání „smrdět jako dudek“). Pokud se týče vlastností duševních, musíme zmínit příslovečnou bojácnost dudků.
Od podstatného jména dudek je odvozeno také sloveso dudkovat, tj. „chovat se jako dudek při hledání potravy, předklánět se, naklánět se, sklánět hlavu k zemi, v přeneseném slova smyslu pak podlézat, tj. chovat se devótně, servilně, být něčím poskokem“. Za dudky byly posměšně označovány i polské třígrošové mince, které k nám začaly pronikat po první čtvrtině 16. století, a to kvůli tomu, že byly opatřeny vyraženou orlicí, jež připomínala spíše ptáka dudka. Poslední možností je, že část dnešních Dudků mohla mít za své předky i dudáky nebo třeba výrobce dud. V současnosti je to příjmení běžné, nosí ho 2 867 osob.
Použitá literatura:
D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 2004, s. 45; A. Kotík, Naše příjmení, Praha 1897, s. 45, s. 158; P. Horák, S panem Hanzelkou o příjmeních Libhošťanů, díl VIII., Libhošťský zpravodaj, 03/2011, s. 20, http://www.libhost.cz/zpravodaj/archiv/2011/
