Dobrý dirigent musí být hlavně diplomatem, taktikem a vůdčí osobností, tvrdí Leoš Svárovský

To, zda Japonci příjmou uvedení Prodané nevěsty Bedřicha Smetany, byla pro Leoše Svárovského do poslední chvíle velká neznámá. Ač tento národ považuje českou hudbu za nadpojem a téměř všichni ji milují, Prodanou nevěstu neznají. Naposledy si ji mohli poslechnout před 20lety. Výsledek byl ale úžasný. "Obě premiéry byly zcela vyprodány a sklidily velké ovace," řekl L. Svárovský.

Náš host začínal jako klavírista, poté se zamiloval do flétny. K dirigování se dostal již v 15letech. (Pozn. Vystudoval hru na flétnu na Pražské konzervatoři a dirigování na Pražské hudební akademii.) Měl prý velké štěstí na skvělé učitele. Spolupracoval s našimi, dle jeho názoru, dvěma největšími dirigenty tzv. starší generace. "Byl jsem poslední žák Václava Neumana a jediný asistent Zdeňka Košlera.“ Koncertování na flétnu pak jeden čas provozoval společně s dirigentstvím. Časem se ale ukázalo, že to dohromady nejde, obé nelze provozovat na profesionální úrovni. Rozhodl se tedy pro taktovku.

A čím je pro dirigenta právě zmiňovaná taktovka? 90% dirigentů, kteří ji nepoužívají, jsou vlastně sbormistři. Ti používají své ruce k vyjádření slov. Jde o komunikaci s pěveckým sborem. Taktovka je podle L. Svárovského prodlouženým bodem ruky. Vlastní ruka člověka je totiž hodně široká. Na druhou stranu bod, kterým člověk taktovkou ukáže dobu, je velice exaktní, konkrétní. "Na koncertě je taktovka součástí mého těla. Stalo se mi jednou, že jsem dal zdvih a taktovka letěla to publika. Přistála v klíně Petra Dvorského. On přišel na pódium a taktovku mi zpátky předal. Já plynule pokračoval v koncertu. Bylo neuvěřitelné, že si z 300 lidí v publiku vybrala právě Petra Dvorského, který byl tehdy navíc předsedou soutěžní poroty.“

Lidé se jej prý často ptají co je vlastně v práci dirigenta tak mimořádného? Nač tam vlastně je … muzikanti znají noty, vědí jak mají hrát? Na podobné otázky vždy odpovídá přirovnáním:
"Máte dva řidiče se stejnými auty, jednu dálnicí se stejnou povolenou rychlostí. Přesto každý z řidičů jede jinak. Každý dirigent do své práce dává svůj názor, svůj vklad, svou představu. Pravda ale je i to, že každé provedení je jiné. Někdy se probudíte unavený a na koncertě se to pozná …Také je tzv. unavený."
Dobrý a uznávaný dirigent pak musí být dobrý diplomat, musí být tvůrčí, umět lidi motivovat a hlavně musí být vůdčí osobností ...

Mnohem více si ale poslechněte v zajímavém rozhovoru Vladimíra Kroce s Leošem Svárovským v následujícím audiozáznamu …

Leoš Svárovský (1961) vystudoval hru na flétnu na Pražské konzervatoři a dirigování na Pražské hudební akademii u renomovaného profesora Václava Neumana. Svoji kariéru začal v pražském Národním divadle jako asistent Zdeňka Košlera. V roce 1991 byl nadací Herberta von Karajana pozván ke spolupráci s Georgem Soltim, Claudiem Abbadem a Vídeňskými filharmoniky na festivalu „Sommerspiele Salzburg". Od roku 2000 je Leoš Svárovský pedagogem na katedře dirigování AMU v Praze.

Od počátků své kariéry byl šéfdirigentem vynikajících českých a slovenských orchestrů (1985-87 Pražská komorní opera, 1991-93 Janáčkova filharmonie Ostrava, 1991-95 Státní filharmonie Brno, 1995-2000 Sinfonietta Žilina). Byl také hlavním dirigentem baletu pražského Národního divadla (2001-6/2002) a stálým hostujícím dirigentem Slovenské filharmonie (2001-6/2002).

Od roku 2001 spolupracuje s Českou filharmonií. V únoru 2006 dirigoval s velkým úspěchem náročný program únorových abonentních koncertů České filharmonie v Rudolfinu (E. Suchoň: Baladická suita op. 9, Z. Lukáš: Koncert pro violoncello, S. Prokofjev: Symfonie č. 6), a spolupráce s naším prvním orchestrem pokračovala v rámci abonentních koncertů ČF sezony 2006/07.

V letech 2003-2005 působil jako umělecký šéf a šéfdirigent Státní opery Praha. Z jeho posledních angažmá zmiňme premiéry ve Státní opeře v Praze v sezoně 2004/05: Donnizettiho Lucie z Lammermooru, Prokofjevovu Popelku a Dvořákovu Rusalku. Tomuto období předcházely premiéry Leoše Svárovského rovněž ve Státní opeře Praha: Káťa Kabanová (1996) a Gounodův Faust a Markétka (1997), v Národním divadle pak premiéra Glazunovova baletu Raymonda (2001).

Leoš Svárovský rovněž spolupracoval s mnoha vynikajícími zahraničními orchestry. Orchestre de Pays de la Lorraine Metz, Mozarteum Orchester Salzburg, Bach Collegium München, Beethoven Orchester Bonn, Residentie Orkest der Haag, RTL Symphony Orchestra Luxembourg, Bruckner Orchester Linz, Orquestra Metropolitana de Lisboa, Shanghai Radio Symphony Orchestra, Radio Symphonie Orkest Utrecht, The Colorado Music Festival Orchestra, Zagreb Philharmonic Orchestra, Seoul Philharmonic Orchestra, Presidential Symphony Orchestra Ankara, Staatskapelle Dresden, Dortmunder Philharmoniker a mnoho dalších.

Leoš Svárovský je pravidelně zván na pódia mnoha důležitých hudebních festivalů jak v České republice (Smetanova Litomyšl, Pražské jaro, Moravský podzim a Velikonoční festival duchovní hudby v Brně, Janáčkův máj, Pražský podzim či Festival Emy Destinnové v Českých Budějovicích), tak v zahraničí (Festspiele Europäische Wochen Passau, George Enescu Festival Bucharest, Colorado Musik Festival, Settimane Musicali di Ascona a mnoho dalších).

Spolupracoval také s mnoha významnými sólisty, mezi nimiž jsou R. Firkušný, J. Suk, V. Hudeček, I. Ardašev, P. Šporcl, V. Pikajzen, D. Geringas, A. Noras, M. Fedotov, C. Ortiz, D. Varjon, H. Hardenberger, D. Damrau, I. Oistrach, S. Vladar, M. Gauci, K. Ricciarelli, K. Rydl, S. Larin, N. Martinucci, E. Randová, D. Pecková, L. Orgonášová, Sumi Jo, Ch. Margiono, R. Buchbinder, S. Kovatschewitch, A. Kontarski, L. Josephowitsch, X. de Maestre, F. Say, S. Jaffé, G. Opitz, U. Ughi a mnoho dalších.

Většina nahrávek Leoše Svárovského byla pořízena firmou Supraphon Records, ale spolupracoval také s dalšími významnými nahrávacími společnostmi, např. Newport Classic, New Millenium Records BBC a ULTRAPHON Arco Diva. Obě jeho nahrávky premiérově uváděných Janáčkových neznámých děl pro Supraphon Records (CD Janáček Neznámý I a II) a jeho nahrávka Janáčkovy Glagolské mše, Dvořákovy Stabat Mater a Massenetovy Maří Magdalény se setkaly s uznáním kritiků.

V červnu roku 2004 dirigoval Dvořákovo Requiem na festivalu Musica Sacra v Norimberku a na podzim 2004 koncertoval s Filharmonií Brno v hlavních městech 6 asijských států v rámci Toyota tour (Singapur, Tapei - Tchaiwan, Saigon - Vietnam, Soul - J. Korea, Hong-Kong, Manila - Filipíny).

V roce 2005 spolupracoval mimo jiné se Stuttgartskými filharmoniky, Novým ruským orchestrem v Moskvě a orchestrem Městského divadla v Aachen. Velkými úspěchy byly koncerty se Staatskapelle Dresden v březnu 2005, kdy zastoupil indisponovaného Sira J. E. Gardinera, dále s Filharmonií Brno a Českým filharmonickým sborem Brno na Rheingau Festival v srpnu 2005 s Dvořákovým Requiem a novoroční koncerty se Slovenskou filharmonií.

S Českou filharmonií navázal Leoš Svárovský opětnou spolupráci k níž patří koncerty v únoru 2006 a říjnu 2007 v Rudolfinu po němž následovalo velké turné po USA v únoru a březnu 2008. V sezóně 2007/08 spolupracoval s Maltským národním orchestrem a s Arménskou filharmonií. U Slovenské filharmonie působí od září 2007 jako stálý hostující dirigent (pravidelně zde však hostuje již od roku 2001). Na začátku roku 2009 absolvoval v Japonsku několik prestižních koncertů s Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra.

Rovněž častá spolupráce s Českým filharmonickým sborem Brno přispívá ke skvělému renomé jak těchto umělců, tak české hudební kultury obecně.

Zdroj: www.arskoncert.cz

Nestihli jste středeční (21.7.2010) pořad Setkání Hosta do domu? Přečtěte si článek Pavly Kopřivové: Gróňané běžně pracují i při -42°C
a dozvíte se více.