Dlouho jsem neměla ráda svůj hlas. Když mě hráli v rádiu, vypínala jsem ho, vzpomíná Marie Rottrová
„Objevil mě dramaturg Československého rozhlasu Ostrava František Trnka a napsal pro mě písničku s názvem Feferony. Tou jsem začínala,“ ohlíží se populární zpěvačka. Koho počítá do svých „osudových“ mužů, kteří ji pomáhali v kariéře? Sportovala někdy? Jak se dostala k uvádění televizního pořadu Divadélko pod věží? Co se jí vybaví při jménech Meky Žbirka nebo Hana Zagorová?
„Natočila jsem tenkrát tuto píseň v ostravském rozhlase a šla na poslech, kterému se říká trestný. A něco na tom je. Zděsila jsem se svého hlasu. Úplně jsem ho nenáviděla. Říkala jsem si, že nemůžu nikdy zpívat, protože je to příšerné. Pak jsem si začala pomalu zvykat, ale dlouho jsem svůj hlas neměla ráda. Když mě hráli v rádiu, tak jsem ho vypínala,“ přiznává Marie Rottrová.
„Včera jsem se o tom bavila se synem a on mi říkal, že nejsem sama. Spousta slavných zpěváků prý nenávidí svůj hlas. Třeba Sting. Takže to byl můj případ.“
V roce 1962 se uskutečnil první ročník známé ankety Zlatý slavík. „Nikdy jsem ji nesledovala. Česká populární hudba mě nezajímala. Poslouchala jsem zahraniční věci,“ ozřejmuje zpěvačka Marie Rottrová v Blízkých setkáních.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
