Díky tramvajím čtu hodně. Michal Horák u Haliny Pawlowské

„Do vínku mi asi bylo dáno neignorovat hudbu. Vždycky mě ohromně bavila. Lásku k ní jsem si ale spíš vypěstoval. Sestry mi lepily na klávesy obrázky a já podle nich hrál. Jediný, kdo u hudby z rodiny zůstal, jsem byl ale já,“ říká osobitý písničkář Michal Horák.

Baví mě situační humor

Vítěze několika hudebních soutěží často využívaly jiné kapely jako svého předskokana. „Být předskokanem není jednoduché. Lidé vlastně přišli na někoho jiného. Trapných chvilek je tak na koncertě dost. Během vystoupení ale přepne můj mozek na autopilota. V podstatě nevím, co se děje,“ směje se.

Jako student učitelství prvního stupně přemýšlí i o tom, jak dětem přiblížit hudební výuku. „Většinu učitelů hudební výchova nebaví a je škoda, že svým přístupem děti demotivují. Mě to naštěstí baví hodně. V rámci praxe se snažím dělat pro děti hudební workshopy, hraju po základkách, a trochu to tak prodávám,“ říká muzikant.

Ve volném čase se většinou věnuje hudbě. Čas na knížku si ale najde vždycky. „Jsem rád, že si díky knížce můžu odskočit mimo realitu. Nejvíc mě fascinuje žánr fantasy. Pořád dokola můžu číst Harryho Pottera. Nejvíc se ale vždycky rozečtu v tramvaji, když dojíždím do školy,“ směje se.

Co ho baví na trapných fórech? Jak se těší na roli učitele? Co bude dělat, až mu bude pětašedesát? A co dělal v době karantény?