Dějiny kuchyně: „Ze slavnostního menu se nepřecpete. Když přestane jíst hostitel, je konec večeře,“ říká Roman Vaněk

Paříž konce 19. století se halí do secesních ornamentů. Vznikají proslulé kabarety, ve kterých kankánové tanečnice zvedají sukně. Dokonce i Rusko se více otevírá světu. Ruský car Mikuláš II. Alexandrovič s chotí Alexandrou Fjodorovnou jsou pozváni do Francie na slavností večeři.

Z deníku ruského cara Mikuláše II.V 9 hodin jsme se probudili ve Versailles, bylo krásného počasí. Nastoupili jsme do prezidentského vlaku. Kolem 10:00 jsme přijeli do Paříže. Čestná stráž, složená z Republikánské gardy, všichni ministři a zbytek našeho doprovodu na nás už čekali ve speciálně postaveném velkém stanu. Vyjeli jsme ve čtyřech zdejších kočárech s francouzským prezidentem Faurem v doprovodu velkého počtu kyrysníků. Všude podél naší trasy stálo vojsko. To, jak nás v Paříži uvítali, lze srovnat jen s příjezdem do Moskvy, natolik srdečné a dojemné to bylo!

Dlouho očekávaný dýchánek

Paříž zdobily girlandy, údajně přijelo 930 000 lidí z celé Francie. Stáli všude, vylezli i na sochy. Novináři psali, že nejmocnější monarcha světa navštívil nejmladší republiku. Děti dostaly týden volno a v obchodech se objevilo mýdlo Le Tsar nebo bonbony s ruským znakem.

Hostitelem byl sedmý prezident Francouzské republiky Félix Faur. Večeře se uskutečnila přesně 6. října roku 1896. Měla mít 20 chodů, i když car s manželkou přišel v 19:00 a ve 22:00 už společně s prezidentem seděli v Grand Opéra na slavnostním představení.

Menu pro cara

„Takto pestré a vybrané menu není určeno k tomu, aby se hosté nacpali k prasknutí. Navíc existuje pravidlo, že když přestane jíst hostitel, je konec večeře či oběda. Takže záleželo na panu prezidentovi, jaký měl v tu chvíli apetit,“ vysvětluje Roman Vaněk.

Prvním předkrmem byly ústřice. Víno vybíral sám prezident. Co se dál podávalo? Pil se i čaj, na který byl ruský čaj zvyklý? Poslechněte si ze záznamu. Živě můžete Dějiny kuchyně poslouchat každou středu po 14:00 v Odpoledni s Dvojkou.