David Mareček: Projev Martina Luthera Kinga je škola rétoriky se vším všudy. Lídři by se měli učit

Hlavní myšlenkou projevu, který byl vyvrcholením pochodu za práci a svobodu, byla rovnost ras a konec diskriminace afroamerického obyvatelstva. Největší odezvu u posluchačů měla závěrečná část řeči, kdy Martin Luther King mluvil spatra a dal prostor emocím.

„Dnes nám to může znít jako sci-fi. Ne kvůli obsahu, protože Martin Luther King opravdu dosáhl toho, že se Amerika musela postavit čelem k diskriminaci afroamerických obyvatel. Je to sci-fi proto, že dnes nevidím řečníky, kteří by takový projev dokázali pronést,“ říká v pořadu Jak to vidí... ředitel České filharmonie David Mareček.

Škola rétoriky

Podle něj je Lutherův projev školou rétoriky se vším všudy a poslechnout by si ho měli všichni, kdo v politice aktivně působí. „Martin Luther King je totiž uvěřitelný. V tom, jak pracuje s fakty, jak pracuje s časem. A přitom je to mírumilovný projev. Obrovskému davu, který ho poslouchá, jasně říká, že nikdy nemají sáhnout k násilí. Mírovou cestu navíc přirovnává k něčemu vznešenému. Čili lidi motivuje...“

Zároveň ale Lutherova řeč není ani trošku mírná. „Jeho projev je vlastně velmi burcující. V žádném případě ale dav nefanatizuje. Dává lidem naději, přitom ale nelakuje realitu na růžovo. A to je ohromné a působivé i po 60 letech,“ vyzdvihuje Mareček.

Zapomenuté řemeslo?

Jeden z nejzásadnějších projevů 20. století tak chtě nechtě znovu ponouká k otázce, proč současní lídři neumějí pracovat se slovem a v komunikačních dovednostech zaostávají. „Myslím si, že s nástupem internetu a s tím, jak rychle dokážou média pracovat, dochází k inflaci jakýchkoli veřejných proslovů, protože je velmi snadné je přenést a šířit. Hlavní ale podle mě je, že se to prostě neučí.“

Martin Luther King byl bezpochyby velký řečnický talent a člověk s charismatem. Charismatičtí lídři by se ale podle Marečka našli i dnes. Řečnické řemeslo ale ovládá málokdo. „Vzpomínám si na řemeslně vynikající proslov Madelaine Albrightové z roku 2014 ve Washingtonu, kterému jsem naslouchal naživo. Tato dáma měla svoji řeč skvěle připravenou, četla ji z kartiček, jak to má být. Úžasně pracovala s časem, s posluchači. A tehdy jsem si poprvé uvědomil, jak moc toto umění u nás od Václava Havla chybí,“ uzavírá v Jak to vidí.