David Mareček: Lidé špatně rozlišují relevantní informace od těch, co někdo jen tak vyprskl

Už se ani nedá mluvit o pocitu, že jsme rozděleni, ale o faktu. „Vidím to i na svém okolí, dřív jsme se v širší rodině v klidu bavili i o politice, teď už se jí ale raději vyhýbáme,“ říká generální ředitel České filharmonie David Mareček. „Asi za to může konstantní příliv informací.“

Kvůli internet může každý dostat do veřejného prostoru docela rychle jakoukoli informaci. „Dřív jste si museli koupit noviny nebo časopis a pak si udělat názor. Teď je máte hned, zas ale špatně rozlišujeme, co je relevantní a co někdo jen tak vyprsknul.“ A s tím souvisí i pokles důvěry k médiím.

Únava z informací

Podle výzkumu CVVM je důvěra veřejnosti k tisku nejmenší za posledních 10 let. U televizí a rádií se pokles důvěry zastavila. Čísla ale nejsou veselá. Z informací jsou lidé unaveni a raději nevěří ničemu a nikomu. „Je čím dál víc těch, co svět vidí striktně černě nebo bíle,“ domnívá se hudebník.

„Řešením je se znovu učit dialogu, kritickému myšlení a používání selského rozumu,“ myslí si. „Koukněte na nejrůznější anonymní diskuse pod články. Ty jsou hodně škodlivé. Jen když budeme schopni dialogu, můžeme se někam dobrat. Přece by mělo jít o to svůj názor umět vyargumentovat, ne jen ukřičet.“

Lidé se teď sdružují ve virtuálních bublinách s těmi, kteří mají podobné názory. „Je to prostě jednodušší. Vykročení z takové bubliny stojí námahu. Může taky bolet. Tak proč to dělat?“ ptá se Mareček

Lidé jsou ve virtuálních bublinách a s těmi, kteří mají podobné názory. „Je to prostě jednodušší. Vykročení z takové bubliny stojí námahu“|foto: CC0 Public domain

Může za to politika?

Podle další části průzkumu CVVM se v říjnu 2017 největší důvěře těšila armáda (66 %) a policie (64 %). Naopak nejméně lidé důvěřují církvím (24 %), tisku, televizi a neziskovým organizacím (30−35%). Snižuje se i důvěra k podobným výzkumům veřejného mínění. Politici jsou „ztraceni“ někde uprostřed výzkumu.

„Je to logické. Tady se totiž zaměňuje odbornost s politikou,“ myslí si ředitel. „Když se například někde stane nějaký teroristický čin, média logicky musí dát prostor k vyjádření politikům. Pak je ale čas na analýzu, ale tu už očekávám od skutečného odborníka. To si lidé často zaměňují a pak vede k nejasnostem,“ dodává Mareček.