David Kraus: Radši půjdu kopat příkopy, než bych dělal něco, za co bych se styděl
„Být dítětem mých rodičů je výhoda i nevýhoda. Vyrostl jsem ve světě plném diskuzí o vkusu. Dneska mám svůj vkus a názor, ale někdy to může působit arogantně.“
David Kraus už jako dítě nezapadal. „Vždycky jsem měl pocit divnosti, jinakosti. Na základní škole, kde jsem byl taky jen sám sebou, jsem často seděl sám v lavici, protože jsem byl za retardovanýho,“ vzpomíná u Haliny Pawlowské.
Pocity outsidera překonával pomocí svých talentů. „Pudilo mě to vyrobit si něco sám pro sebe, abych se nezbláznil. Kdybych neměl ventil, ať už kreslení nebo hudbu, asi bych skončil v blázinci.“
Chtěl jsem bejt chlap, co dává góly
Hudbu ale začal dělat taky proto, že stál o pozornost žen. „Byl jsem ale atyp – divně oblečenej, z divný rodiny, divně se chovající…“ popisuje syn Jany a Jana Krausových.
„Líbil jsem se zdravotním sestřičkám – typ holek na základní škole, které si řekly: ‚Já mu pomůžu, to je chudinka.‘ Ale já jsem nechtěl, aby se o mě staraly. Chtěl jsem být dominantní chlap, co dává ty góly. Ale seděl jsem furt na střídačce a nikdy mě nepostavili.“
Proč si David Kraus myslí, že je antiambiciózní typ? Proč už by nikdy nechodil s tenistkou? A co už od dětství miluje na rozhlase a nahrávkách s mluveným slovem?
Související
-
Do tátovy show bych podruhé nešel, přiznává hudebník David Kraus
Spousta lidí má zpěváka, hudebního skladatele a textaře Davida Krause spojeného pouze s populární televizní talk show jeho otce Jana Krause. Zlobí ho to.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
