Daniela Fischerová: Moje dětství nebylo šťastné
„Narodila jsem se stará. Sama sebou jsem se začala cítit až po třicítce,“ říká spisovatelka a dramatička. Různé příběhy si prý ale vymýšlela už v dětské postýlce. Její maminka uměla šest řečí, tatínek byl hudební skladatel. „Moje dětství nebylo šťastné, je mi to líto, ale je tomu tak,“ svěřila se Daniela Fischerová, která podle svých slov byla stará už od malička a úplně spokojená až teď po sedmdesáti letech života.
Svou dráhu spisovatelky zahájila povídkou, ve které umrzly děti. „ To je vše, co si z ní pamatuji,“ směje se. Studovala FAMU, ale film není její vyjadřovací prostředek. Brzy tak uhnula k divadlu a čiré próze. Měla možnost emigrovat do Ameriky, ale nevyužila ji.
Právě se totiž seznámila se svým budoucím manželem. „Naše manželství je jednou z nejšťastnějších okolností mého života. Spojuje nás tolerance, ale hlavně společný smysl pro humor. Ten totiž vydrží i dlouho potom, co vyvanou všechny vášně,“ myslí si Daniela Fischerová.
Psaní pro děti je radost
Když nesměla psát pro dospělé, psala básničky do omalovánek pro děti. Dnes patří psaní pro děti k jejím největším radostem.
Zabývá se také astrologií, jógou a meditací. Absolvovala i týdenní terapii tmou, při které se „provzpomínala“ svým životem. „Prosila jsem za odpuštění ty, kterým jsem ublížila, a snažila se odpustit všem, kteří ublížili mně.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
