Co znamenají otisky dětských prstů na pozadí Věstonické venuše?
Jaké otázky skrývá soška Věstonické venuše? K čemu sloužila? Archeolog a její správce Martin Oliva se jen usmívá nad častými otázkami.
Za objevitele sošky bývá považován vedoucí výzkumu Karel Absolon. „On ale zrovna u nálezu nebyl,“ upozorňuje archeolog Martin Oliva, vedoucí ústavu Anthropos a specialista na paleolit a mezolit u nás. Sošku v ohništi našli dělníci. Ve dvou kusech.
O jejím účelu se pořád spekuluje. „Je to snad amulet ženství,“ odmítá Oliva tradiční spojení s mateřstvím. Odmítá taky, že by takto obézní ženy tehdy neexistovaly. Podle něj zřejmě zůstávaly na místě, zatímco skupina lovila. „Možná byly úmyslně vykrmovány a stávaly se z nich jakési živé idoly.“
Stopy na zadnici? Asi nebyla posvátná
Sošku podle Olivy vytvořil pravěký umělec. „Rozhodně to nedělaly děti. Na to je soška esteticky vyspělá.“ Otisky dětských prstů na jejím pozadí tak považuje za náhodné. „Že se jí dítě mohlo dotknout ještě před vypálením, asi znamená, že nebyla posvátná. Ale může to znamenat i cokoli jiného.“
Otazníky kolem sošky Olivu moc netrápí. „Žije se s tou volností intepretace docela dobře. To je základ archeologie.“ Nevadí mu ani, že loňský scanning neobjevil žádnou senzaci. „Nebyl v ní zapečený diamant. Ale zjistilo se, že je dělaná na několikrát a z několika druhů hlíny, co se týče hrubosti.“
Ohnivý poklad
Zajímavé je, že v ohništi tenkrát nenašli jen sošku. „Bylo tam asi 500 nástrojů a krásných čepelí, které byly žárem rozpukané.“ Nešlo přitom o žádný odpad.
„Mě to připomíná rituály ničení majetku, které vykonávají severozápadní indiáni. Každý rok se sejdou a ničí majetek, aby ukázali, že si ho zase můžou opatřit,“ říká Martin Oliva.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.