Co je pro Luďka Munzara největší poctou? Když za ním přijdou a řeknou, že to bylo strašně krásný a strašně krátký
Miluje létání a rychlá kola. A taky obyčejnou lidskou slušnost a krásu slova. K té se vrací v pořadu Dvojky Okouzlení slovem. Před pár dny měl ve Viole premiéru jeho večer věnovaný Jaroslavu Seifertovi. Publikum při něm skoro nedýchá. Aby ne, když verše čte herec Luděk Munzar.
Poezii miloval od mládí, ale dnes vnímá některé verše jinak. Jako například ty od Jaroslava Seiferta. „Tenkrát jsem to přečetl a úplně se zajíkl nad tou krásou. Teď, po víc jak 50 letech, tomu všemu rozumím. Bál jsem se říkat Koncert na ostrově veřejně, protože jsem cítil, že je tam obrovská moudrost, zkušenost, bolest a krása. A velkej nadhled.“
To pravé ocenění
Luděk Munzar má za sebou hodně veršů, hereckých rolí a textů. Říká, že nejkrásnější pro něj je, když za ním přijdou, a řeknou: to bylo strašně krásný a strašně krátký. „To je největší vyznamenání,“ říká herec s úsměvem.
Objevování slov
Okouzlení slovem je pořad, který vznikl náhodou při rozhovoru Františka Novotného s Luďkem Munzarem v jedné modřanské cukrárně nad hřbitovní soupravou: dvě rakvičky, věneček a černá káva. Řeč byla o našich obrozencích.
„A z této debaty to vzniklo. Vydali jsme se cestou našich obrozenců, že budeme objevovat slova, která už dávno zapadla. To, že obnovujeme slova je hlavním posláním toho pořadu.“ Oba pánové se dohodli, že to bude hold naší řeči. „Něco, co jsme dostali zadarmo a neumíme si toho vážit.“
Hudba a slušnost. To má rád
Co ho kromě slov dokáže okouzlit? „Muzika a bohužel čím dál častěji slušné jednání. Strašně mě uráží hrubost a neslušnost. Že lidi neumí pozdravit nebo na pozdrav odpovědět. Den zkrásní, když paní prodavačka přidá: A mějte se pěkně. To mi fyzicky zkrášlí den. Tohle mi schází a blbý je, když se k tomu musím vracet v pořadu, který si vymyslím s Františkem.“
Kamarádi básníci
Odmalička měl rád knihy a poezii Františka Hrubína, Františka Halase a Jaroslava Seiferta. „Nikdy mě nenapadlo, že se se všema poznám osobně, že mi někteří budou tak blízcí, jako by to byli moji kamarádi. A taky, že byli! Slovo poezie jsem začal poznávat přes tyto pány.“ Jak říká, s Františkem Hrubínem to bylo přátelství od pánaboha. „On mě nepoučoval, co je poezie. Mluvili jsme o všem možném.“
Zlatá kaplička tehdy a dnes
Luděk Munzar byl dlouholetým členem činohry Národního divadla, o kterém mluví s velkou úctou. „To není Národní divadlo, ale součást našich dějin. Herci nebyli Národního divadla, ale herci tohoto národa.“ Tohle divadlo prý patřilo vždycky národu. „A mě taky.“ Nerozumí mu už ale.
„Já mám svoje Národní divadlo v srdci.“ Je to, jako by se ho zeptali, jestli dnešní Smiřice jsou Smiřice jeho dětství. „Nejsou! Všechno je jinak, všechno je pryč. Ale ty moje Smiřice jsou v mém srdci. Odtamtud jsem, tam patřím a tam chci umřít.“
Co všechno ve svém životě plánoval? Čím a proč ho nepřestává překvapovat Karel Čapek? Kde a jak ho zastihla sametová revoluce? Více uslyšíte v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
