Člověk by měl být panem Novákem, a ne žlučníkem z pokoje tři, myslí si Pavel Pafko
Jsem pořád obklopen lidmi. Proto vyhledávám samotu u vody nebo v lese, říká profesor Pavel Pafko, který provedl první transplantaci plic.
„Mám chatu na Orlíku. Když člověk jede na kajaku a vidí ty rybáře, tak se naprosto uklidní. V Praze bydlím na nábřeží a mám klíče od loděnice. Přejdu přes ulici v trenkách, vezmu si kajak a jedu v době, kdy tam nikdo není. Je krásné jet ještě za tmy a dívat se na svítící Vyšehrad.“
Profesor Pafko poznal nemocnici několikrát i jako pacient. „Každý lékař nebo sestra by si měli jít lehnout do nemocnice. Jako zdravotník vím, že určitý režim je nutný. Ale člověk by měl být panem Novákem a ne žlučníkem na pokoji tři u okna. Poskytujeme péči na úrovni, ale ten přístup je velmi důležitý.“
V prognózách jsem velmi opatrný
A jak se dívá na upřímnost k pacientům ohledně diagnózy? „Beznadějná informace je z mého pohledu špatná informace. Jako mladý jsem řekl: Do půl roku už tady váš manžel nebude. A oni za dva roky přišli. Od té doby jsem v prognózách velmi, velmi opatrný.“
Jakou hudbu rád poslouchá? Jak se dívá na pitný režim? Považuje sociální sítě za problém?
Související
-
Jakmile si sednete k televizi s lahváčem, je konec bytí, říká Pavel Pafko
Jako první u nás transplantoval plíce. Taky proto ví, že nejrizikovější povolání je hospodský. Protože musí dělat v zakouřeném prostředí...
-
Profesor Pafko mě na klinice nechtěl, vzpomíná náš přední transplantolog Robert Lischke
Svou první transplantaci plic si pamatuje minutu po minutě, a přestože se odehrála už před 20 lety, před každou další operací pociťuje Robert Lischke strach.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
