Chybí mi Paříž i elegantní Francouzky. Omeletky Haliny Pawlowské

Pravidelně jsem do Paříže jezdila od roku 1991 každý rok. Covid způsobil, že jsem tam od roku 2019 nebyla. Chybí mi nejen pohledy na Eiffelovku a bulvár Saint-Germain, ale také na Francouzky, které se nesou na úzkých podpatečkách a vypadají žensky a elegantně, i když je jim sto let.

V Paříži jsem objevila módu. Francouzky milují kanýry a volány a veselé čepičky a kabelky všech barev. Kupují si ve velkém náušnice a ozdobné špendlíky a rukavičky nosí denně i do práce.

Francouzké butiky přejí oblým ženám

Pařížanky jsou drobné, ale překvapivě právě v Paříži jsem objevila docela dost butiků a návrhářů, kteří přejí hodně oblým ženám. Nabízejí jim široké overaly a rozevláté sukně a nenutí je, jako u nás, aby se neforemně zabalily do metrů odpudivě hnědé, těžké látky.

„Pokud má člověk to štěstí, aby žil zamlada v Paříži, potom ať půjde v životě kamkoliv, jde to všude s ním, poněvadž Paříž, to je Pohyblivý svátek," pravil Ernest Hemingway a já s ním absolutně souhlasím!

Chudák sup, každej den játra!

Jednou jsme vzali s mužem do Paříže děti. Měli jsme představu, že z nich vychováme vzdělance. Navštívili jsme proto Louvre. Na jednom z obrazů byl Prométheus. To syna Petra zaujalo.

Vysvětlili jsme mu, že jde o starořeckou legendu, že Prométheus ukradl bohům oheň a za trest ho přikovali ke skále. Každý den k němu přilétá sup a uklovne si kousek z jeho jater. Petr zamyšleně stál a pak povzdechl: „Chudák." Podívali jsme se s mužem na sebe a zatetelili se, jakého to máme citlivého chlapečka. Petr bohužel dokončil myšlenku: „Chudák sup. Každej den játra!"

Halina Pawlowská v Omeletkách nabídne recept na suflé i svoji povídku Paříž. Vašek Šanda vás pozve na filmy, kde hraje roli Paříž. Uslyšíte i povídku Věry Zikanové Vášeň.