Cesta do pravěku byla geniálním nápadem. „Otec přišel s věcí, o které nikdo netušil, že by to mohl být film,“ říká jeho dcera Ludmila Zemanová

Už 30 let žije v Kanadě, ale tuhle příležitost si samozřejmě nemohla nechat ujít. „Digitalizace tátových filmů je trošku náročnější, protože to jsou výtvarné filmy.“ Jiný byl za dob Karla Zemana i způsob natáčení. „Svým způsobem to bylo komplikovanější, ale zato se tomu dal dát osobní rukopis.“

Film má sice seniorský věk, ale přesto je i dnes mimořádný. „Tím, že jsem pracovala na knize o tátovi, tak jsem si uvědomila, jak hluboce každou věc promyslel,“ přiznává Ludmila Zemanová.

Cesta do pravěku

Když do českých kin vtrhla s ohlušujícím řevem pravěká zvířata z Jurského parku, málokdo z diváků se ubránil srovnání právě s Cestou do pravěku. A žasl, jak to Karla Zemana mohlo napadnout už dávno předtím.

„V tom byla určitá genialita mého otce, že přišel s věcí, kdy nikdo ani netušil, že by to mohl být film. Tehdy se o pravěkých zvířatech málo vědělo.“

Ludmila Zemanová byla při natáčení a vzpomíná na velké horko, které jejímu bratrovi dokonce způsobilo úpal. Ke čtveřici chlapců, kteří ve filmu hráli, chovala velký obdiv. „Byli nesmírně obětaví.“ Podle jejího tatínka si prý jen málokdo uvědomuje, že ti kluci byli jedinými herci a táhli celý celovečerní film.

Neobvyklý Sindibád

Pohádka Dobrodružství námořníka Sindibáda byla Karlem Zemanem pojatá opravdu originálně. „Táta nesmírně miloval pohádky Tisíce a jedné noci. Stejně tak já jsem je měla velice ráda, protože to jsou moudré pohádky.“

Právě proto je čtou spíš starší děti nebo dospělí, kteří jsou schopni porozumět jejich poselství a rádi se nechávají unášet složitým dějem. „Jeho zpracování bylo úžasné v tom, že bylo určené právě těm nejmenším.“ Originálně Zeman zpracoval i příběh o Krabatovi.

Není indián jako indián

Když v roce 1984 emigrovala do Kanady, jméno jejího otce jí nepomohlo. „Nikdo vám nevěří, dokud neuděláte něco přímo tam.“ A tak jí nezbylo, než se pustit do práce. Po několika filmech vznikl Lord of the sky, který byl dokonce nominovaný na Oscara.

Ludmila Zemanová zavzpomínala na svého otce Karla Zemana|foto: Adam Kebrt

„Napadl mě příběh, který by se odehrával v Kanadě a vysvětlil dětem, že mezi indiány jsou rozdíly. Že jsou prérijní indiáni, ale taky ti, kteří žili v dřevěných domech.“

Pohádkový svět

Filmy, ateliéry a loutky. To bylo dětství Ludmily Zemanové. „Jako hračky jsem měla loutky z tátových filmů. Byl to pro mě pohádkový svět.“ Jako dítě sice vnímala, že otec píše scénáře a výtečně kreslí, ale teprve teď prý ví, co za tím bylo práce. „Nebylo to tak jednoduché, jak jsem to viděla já jako dítě.“