Cesta do pravěku byla geniálním nápadem. „Otec přišel s věcí, o které nikdo netušil, že by to mohl být film,“ říká jeho dcera Ludmila Zemanová
Řeklo by se, že Vynález zkázy Karla Zemana je nestárnoucí film. Co se týká umělecké stránky jistě, ale filmový materiál už měl svá nejlepší léta dávno za sebou. A tak došlo na jeho digitalizaci, na které se podílela i dcera režiséra, výtvarnice a ilustrátorka Ludmila Zemanová.
Už 30 let žije v Kanadě, ale tuhle příležitost si samozřejmě nemohla nechat ujít. „Digitalizace tátových filmů je trošku náročnější, protože to jsou výtvarné filmy.“ Jiný byl za dob Karla Zemana i způsob natáčení. „Svým způsobem to bylo komplikovanější, ale zato se tomu dal dát osobní rukopis.“
Film má sice seniorský věk, ale přesto je i dnes mimořádný. „Tím, že jsem pracovala na knize o tátovi, tak jsem si uvědomila, jak hluboce každou věc promyslel,“ přiznává Ludmila Zemanová.
Cesta do pravěku
Když do českých kin vtrhla s ohlušujícím řevem pravěká zvířata z Jurského parku, málokdo z diváků se ubránil srovnání právě s Cestou do pravěku. A žasl, jak to Karla Zemana mohlo napadnout už dávno předtím.
„V tom byla určitá genialita mého otce, že přišel s věcí, kdy nikdo ani netušil, že by to mohl být film. Tehdy se o pravěkých zvířatech málo vědělo.“
Ludmila Zemanová byla při natáčení a vzpomíná na velké horko, které jejímu bratrovi dokonce způsobilo úpal. Ke čtveřici chlapců, kteří ve filmu hráli, chovala velký obdiv. „Byli nesmírně obětaví.“ Podle jejího tatínka si prý jen málokdo uvědomuje, že ti kluci byli jedinými herci a táhli celý celovečerní film.
Neobvyklý Sindibád
Pohádka Dobrodružství námořníka Sindibáda byla Karlem Zemanem pojatá opravdu originálně. „Táta nesmírně miloval pohádky Tisíce a jedné noci. Stejně tak já jsem je měla velice ráda, protože to jsou moudré pohádky.“
Právě proto je čtou spíš starší děti nebo dospělí, kteří jsou schopni porozumět jejich poselství a rádi se nechávají unášet složitým dějem. „Jeho zpracování bylo úžasné v tom, že bylo určené právě těm nejmenším.“ Originálně Zeman zpracoval i příběh o Krabatovi.
Není indián jako indián
Když v roce 1984 emigrovala do Kanady, jméno jejího otce jí nepomohlo. „Nikdo vám nevěří, dokud neuděláte něco přímo tam.“ A tak jí nezbylo, než se pustit do práce. Po několika filmech vznikl Lord of the sky, který byl dokonce nominovaný na Oscara.
„Napadl mě příběh, který by se odehrával v Kanadě a vysvětlil dětem, že mezi indiány jsou rozdíly. Že jsou prérijní indiáni, ale taky ti, kteří žili v dřevěných domech.“
Pohádkový svět
Filmy, ateliéry a loutky. To bylo dětství Ludmily Zemanové. „Jako hračky jsem měla loutky z tátových filmů. Byl to pro mě pohádkový svět.“ Jako dítě sice vnímala, že otec píše scénáře a výtečně kreslí, ale teprve teď prý ví, co za tím bylo práce. „Nebylo to tak jednoduché, jak jsem to viděla já jako dítě.“
Související
-
Vynález zkázy jako varování před zbraněmi šílenců
Atomovou zbraň v 19. století lidstvo ještě neznalo. Že zbraně nepatří do rukou šílencům, ale bylo jasné už tehdy. I Julesi Vernovi, který o tom napsal román Vynález zkázy.
-
Werich, Voskovec a Haas v Čapkově Válce s mloky. Film, o který se soudil Hollywood
Rozhlasová adaptace Války s mloky v režii Krala Weinlicha se stala kultovní záležitostí. Stejně tak legendární je i převod Války s mloky do filmu. Protože se nedaří.
-
Jako dítě ze sirotčince děti neměla. Věnovala jim ale své filmy. Osudové ženy: Hermína Týrlová
První dámě českého animovaného filmu osud nedopřál mít děti, přesto jich dokázala oslovit miliony po celém světě. Natočila 58 snímků, nezřídka za cenu vlastního odříkání.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.