České děti nejsou dost chválené. Projevuje se to na jejich sebevědomí, říká psycholog
Úroveň sebevědomí nebo sebedůvěry ovlivňuje všechny oblasti života. A stejně jako jinde platí, že extrémy jsou špatné. Jenže cesta k dosažení toho tzv. zdravého je klikatá.
„My dobře známe pojem narcismus, což je vlastně extrém, kdy se člověk naprosto přeceňuje. Třeba z politiky známe až úsměvné případy lidí, kteří nesnesou sebemenší kritiku, protože jsou přesvědčeni o své jedinečnosti,“ říká psycholog Alekos Kufudakis.
Kořeny takového problému mohou být v dětství, kdy to rodiče přehánějí s chválou. „Když mu pořád říkají, že je nejlepší, nejkrásnější a nejšikovnější, tak dítě si na toto schéma zvykne. A když někdo prohlásí něco jiného, třeba dobře míněnou kritiku, tak ho odsoudí,“ vysvětluje.
Důležitá je empatie
Podobně to platí i naopak: „Když je dítě nedostatečně chváleno, a to je myslím velmi častý jev v české společnosti, tak je nuceno vytvořit si vlastní svět. Ale pochopitelně to přežene a výsledek je vlastně úplně stejný.“
„Takže tady vidíme, že ani málo, ani moc. Musí se hledat ta optimální cesta a u každého je to velmi individuální. V ideálním případě má empatické rodiče, kteří jsou schopni analyzovat jeho chování a přizpůsobit dávkování zátěže. Dítě se pak má rádo, ale nejde to do extrému,“ radí psycholog.
Pokud ale dítě trpí komplexem méněcennosti, není podle Kufudakise vhodné na dálku dávat obecná doporučení. „V takovém případě je třeba jít za dětským psychologem, který už si bude vědět rady.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
