Byli jako dvojčata. I když se nikdy nesetkali. Příběhy slavných: František Filipovský

František Filipovský pocházel z rodiny hudebníka a skladatele (otec byl flautista Prozatímního divadla). Sám rád zpíval a na škole v Hradci Králové se zdokonalil ve hře na klavír, housle a na flétnu. Láska k hudbě mu zůstala až do konce života. K divadlu se dostal velkou oklikou. Přes pražskou tetu.

Učaroval mu až pražský život bohéma

Ta v Praze ochotničila. Díky ní poznal bohemský život herců i noční Prahu. Svou divadelní premiéru měl o prázdninách roku 1923 ale v jihočeské činohře, která hostovala ve Filipovského rodné Přelouči a narychlo potřebovala náhradu za herce. O rok později už s nimi projezdil celé léto a měl jasno: bude hercem.

Z divadla do divadla

Po maturitě se přestěhoval do Prahy, kde začal studovat dějiny umění. A taky začal hrát. Nejdřív v Umělecké besedě E. F. Buriana, pak ve Smíchovské Aréně a pak přišla nabídka do Osvobozeného divadla. Když Werich s Voskovcem odešli do exilu, Filipovský přečkal válku v Lidovém divadle Uranie.

Mazánek a Krhounek

Hrál snad taky v každém filmu, který se za války točil. Úředníčky, prodejce, kolemjdoucí, ale taky Mazánka a Krhounka v legendárních snímcích Škola, základ života a Cesta do hlubin študákovy duše. Hrál studenty, bylo mu už ale přes 30. Na svět přišla i dcera Pavlína a syn Honza.

„Český“ de Funès

Protože byl skvělý v imitování, když se po válce objevil dabing, bylo všem jasné, že je to „jeho parketa“. Nepřekonatelný byl v dabování Louise de Funèse, přitom se s ním osobně nikdy nesetkal. A čím víc studoval jeho povahu, tím víc poznával, že mají hodně společného. Nejen smysl pro humor, ale i gesta, mimiku, temperament.

Ostatní Příběhy slavných najdete v Archivu pořadů.