Břetislav Tureček: Oslava 70 let Izraele na Pražském hradě. V tom je ČR unikát

Prezident Miloš Zeman se zúčastnil v centru Aldis galavečera Dnů pro Izrael (Hradec Králové 30.9.2013)

Navazuje Miloš Zeman na masarykovskou tradici? Jak se proměňovaly naše postoje k Izraeli?

Izrael si připomíná 70 let od svého vzniku. „Byl založen v nepřátelském prostředí, z velké části proto, že byl založen na území obývaném převážně jiným obyvatelstvem, kterého se na to nikdo neptal. A přesto už sedm desetiletí existuje,“ připomíná Břetislav Tureček.

Ve středu 25. dubna 2018 proběhnou oslavy i u nás. „Po listopadu 1989 vidíme velkou nevoli ke všemu arabskému, muslimskému u nás. A velký obdiv a občas i ztrátu soudnosti, co se týká izraelské reality. A prezident Miloš Zeman je velkým fanouškem Izraele,“ říká blízkovýchodní analytik.

ČR se tím vymezuje

„Dochází k velmi zajímavé, unikátní situaci, kdy se izraelské výročí bude slavit na Pražském hradě, ve Španělském sále za účasti stovek hostů, včetně hostů z Izraele. Nenarazil jsem na to, že by si jiné země v takovém rozsahu připomínaly toto výročí. Ani Kreml, ani Bílý dům. ČR je v tomto ohledu unikátní,“ myslí si.

„I na evropské scéně vidíme, že Česká republika velmi často přijímá pouze to proizraelské stanovisko a tím se vymezuje nejen vůči nějaké jednotné evropské politice, ale i vůči těm silně propalestinským zemím, které v Evropě jsou. Třeba ve Skandinávii.“

TGM jako přítel židovstva

Kladný vztah naší země k Izraeli má dlouhou tradici. Československo záhy po svém vzniku jako jedna z mála zemí oficiálně uznala židovskou národnost. Masaryk byl velký přítel židovstva už za Rakouska-Uherska. V roce 1927 dokonce vyjel do Palestiny.

„Ta věc je dnes ale už trošku posouvána do jiné roviny. On byl daleko déle v Egyptě, v Palestině se setkal s arabskými vůdci, ať už s muslimskými nebo křesťanskými, ale je fakt, že ta tradice tady je.“ I Gottwaldovo komunistické Československo bylo velkým příznivcem Izraele.

Komunistický spojenec za studené války

„Ono to vycházelo z tehdejší počínající studené války, kdy se i tehdejší SSSR domníval, že Izrael může sehrát roli prosovětského hráče na Blízkém východě. Ten byl v té době ještě spíše prozápadní, probritský, proamerický.“

Tyto naděje se nenaplnily. „Velmi záhy, na počátku 50. let, už byl vidět velmi tvrdý odpor vůči Izraeli, ze strany nejen Sovětského svazu ale i Československa. A pak přišly desítky let, kdy sionisté byli bráni jako velký nepřítel arabského tábora, který měl podporu SSSR.“