Bolí, když víte, že kamarád hraje možná poslední představení, svěřuje se Svěrák
Humor je nejlepší lék proti smrti. Ani když odejde kamarád, tak nerušíme představení, říká Zdeněk Svěrák. Ze zakládajících členů Divadla Járy Cimrmana zůstali tři. V Blízkých setkání Terezy Kostkové ale prozradil i to, kdy se do souboru DJC připojí Ondřej Vetchý a která bude jeho první role. Oblíbený autor a herec v rozhovoru také odpovídá na to, jestli ho kolegové zrazovali od odchodu ze školství, proč potřebuje být chválen, co plánuje napsat anebo co rád vaří a jí.
„Bolí, když víte, že kamarád hraje možná poslední představení. Když herci nemůžou, tak přecházejí k sedacím rolím, které udýchají,“ vysvětluje v Blízkých setkáních Zdeněk Svěrák.
„Třeba Jaroslav Weigel chodil jen na pohádku Dlouhý, Široký a Krátkozraký, kde hrál roli děda Vševěda. Všichni byli rádi, že slyší hlas jako na gramofonových deskách. Divadlo mě drží ve formě. Jsem nucen dělat to, co ve třiceti.“
Vetchý nově u Cimrmanů
Pomoc souboru nabídli kolegové z jiných divadel. „Když jsem točil Kolju, tak jsem si dobře rozuměl s Mirkem Táborským, který hrál estébáka a Ondrou Vetchým, který hrál hrobníka.“
„Teď bude Ondra zkoušet roli náčelníka v Dobytí severního pólu. Začátkem prosince bude mít premiéru. Vymínil si, že bude v Třebíči,“ prozrazuje Svěrák moderátorce Tereze Kostkové.
My hlupáci vozíčkáře nejdřív skrývali
Zdeněk Svěrák už 25 let spolupracuje s Centrem Paraple. „Kamarád Jan Kašpar spadl ze stromu a poškodil si míchu. V nemocnici jsem mu říkal: Máme spoustu sedacích rolí. My hlupáci nejdřív skrývali, že je vozíčkář.“
„Jednou vyjel na děkovačku a lidi to vzali krásně. Pak jsme pro něj začali psát role zvědavého invalidy, který mrštně jezdí po jevišti. A já se začal věnovat Centru Paraple.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
