Zdeněk Svěrák: Při vysílání v srpnu 68 jsem fungoval jako spojka, aby nás nenašli

21. srpen 2018

Host do domu

Hrozné ráno. Ještě tma. Zvonek. A sousedka říká: „Pusťte si rádio, obsadili nás Rusáci.“ Tak popisuje své pocity z 21. srpna 1968 herec, scanárista a rozhlasák Zdeněk Svěrák. „Nejdřív to bylo neuvěřitelné. Ale pak si uvědomíte, že hukot, který jste celou noc slyšel, bylo přistávání letadel. Když je pak vidíte na vlastní oči, musíte tomu věřit,“ vzpomíná v rozhovoru s Vladimírem Krocem na Dvojce. V srpnu 1968 byl Svěrák už sedm let v armádní redakci Československého rozhlasu.

Když se Zdeněk Svěrák v srpnu 1968 dozvěděl o invazi, vydal se na motorce do redakce. Ale ještě před tím jel pro kolegu Miloně Čepelku. „Zastihl jsem ho před barákem, jak vesele vychází a ptá se, co tady dělám.“

„Řekl jsem mu, co se stalo, tak posmutněl, sedl si za mě a jeli jsme k rozhlasu. Pak jsme si ale uvědomili, že naše místo bude v detašované budově v tehdejší Hvězdoslavově ulici č. 14,“ popisuje Svěrák.

„To mělo své výhody, protože okupanti nevěděli, kde rozhlas je. Naše pracoviště bylo spojeno po linkách a málokdo to věděl. Odšroubovali jsme ceduli s nápisem Československý rozhlas a začali jsme vést legální protiokupační vysílání,“ přibližuje.

„Já se k mikrofonu dostal málokdy. Spíš jsem fungoval jako redaktor a jako spojka. Na stanici tramvaje jsem čekal na ty, které jsme si pozvali. A aby se to neprozradilo, oklikami jsem je zavedl do budovy. Nikdy nás nenašli,“ vzpomíná Svěrák.

autoři: Vladimír Kroc , jra