Bitvy na Soče: I země byla mrtvá

V květnu roku 1915 vyhlásila Itálie válku Rakousko-Uhersku a k východní a západně frontě 1. světové války vzniká v Evropě třetí fronta podél italských hranic. Dramatické boje probíhaly více než dva roky v údolí řeky Soči na dnešních italsko-slovinských hranicích.

Sem od jara roku 1915 míří statisíce vojáků v rakousko-uherských uniformách... a mezi nimi také Češi, kteří zde bojovali s přesvědčením, že brání slovanskou zemi, a to, i když měli na sobě rakousko-uherské uniformy.

My pro vás nemůžeme mít ani úsměvu politování! Vy zoufalí, chladní a neteční čeští vojáci z rakouských zákopů. Stupnice lidského pohrdání pro vás nestačí. Jste prachem, který otrocky poslouchá rozmary větru…

To je jen část kletby nenávisti, kterou krátce po první světové válce vyslovil přednosta kanceláře prezidenta republiky T. G. Masaryka, generál Otakar Husák. Tato kletba byla určena i těm českým vojákům, kteří byli nuceni za Rakousko-Uhersko bojovat proti Itálii na takzvané Sočské frontě – na území dnešního Slovinska.

Italský specialista pro boj v Alpách přejíždí z vrcholku na vrcholek|foto: Cassowary Colorizations, Flickr, CC BY 2.0, ©

A právě na této frontě bojovali Češi s přesvědčením, že brání slovanskou zemi, a to i když měli na sobě rakousko-uherské uniformy. V Julských Alpách a na území Krasu jich padlo přes 30 000. Vojenští odborníci dodnes oceňují jejich bojové umění, ale historie byla právě k těmto vojákům nespravedlivá.

Z pohledu nového československého národa bylo tehdy větším hrdinstvím zradit své spolubojovníky a vzdát se nepříteli, zatímco hrdinství v obranném boji se po válce se stalo zradou. I když patřili Češi na Sočské frontě k nejlepším, dodnes se o nich mnoho neví.

Malíř a grafik Josef Váchal na vojně|foto:autor neznámý, eSbírky – kulturní dědictví on-line, Národní muzeum, CC BY-NC-ND 4.0, ©