Biskup Malý: Papežova cesta do Mongolska byla poselstvím světu. Především ale vzkaz Rusku a Číně

Ke katolické víře se v Mongolsku, kde žije 3 300 000 obyvatel, hlásí pouhých 1 500 lidí. „Papež tak svojí návštěvou dal najevo, že církev si nevybírá jenom místa, kde jsou davy věřících, ale že se snaží podpořit i menšiny,“ říká v pořadu Jak to vidí... světící biskup pražský Václav Malý.

Poselství světu

Podle něj cesta do Mongolska zapadá do strategie Vatikánu ukázat, že církev není mocenskou institucí, ale že je společenstvím, které přináší pokoj a přispívá k soužití obyvatel různých světonázorů a životních orientací. „Papež ukázal, že mu nejde o obsáhlé akce, kde jsou statisíce věřících, ale že vidí i jednotlivce. Zároveň ukázal, že se Vatikán nesoustředí pouze na Evropu, ale že jde o církev světovou, která se snaží povzbudit v oblastech, kde je složitá situace, politická i sociální.“

Významným gestem podle Malého bylo, že papež při mši v Ulánbátaru k sobě pozval bývalého a současného arcibiskupa z Hongkongu, čímž chtěl ukázat, že Hongkong pořád ještě má svůj význam. „Bohužel ale nebylo řečeno, že katoličtí biskupové z Číny, ať už ti oficiálně působící nebo ti neoficiálně působící, nemohli do Ulánbátaru vycestovat. To mělo být zdůrazněno. Podstatná je ale symbolika, že papež je katolické církvi v Hongkongu nablízku.“

Vzkaz Rusku a Číně

Podle Malého lze ale papežovu cestu do Mongolska vnímat i jako vzkaz Rusku a Číně. „Jak víme, Mongolsko sousedí s Ruskem a Čínou. Tudíž to lze vnímat i jako symbol, protože je známo, že papež touží po tom, aby byl pozván i do Ruska a Číny.“

Čtěte také

iROZHLAS

Papež kvůli postoji k Rusku ztrácí důvěryhodnost, míní filozof. Není politický lídr, oponuje kněz

Předpoklad, že se papež staví v Moskvě a setká se s patriarchou Kirillem, ovšem nevyšel. „Pokládal bych to za dobré. Samozřejmě nelze souhlasit s jeho postoji, ale myslím si, že by bylo důležité, aby se tito lidé zase sešli tváří v tvář, jak tomu bylo v roce 2015 v Havaně.“

Papež nicméně nedávno promluvil on-line k účastníkům ruského setkání katolické mládeže v Petrohradě. Za svoji obhajobu ruského historického imperialismu ale sklidil kritiku. „Papeže Františka si vážím, ale měl volit citlivější slova. Chtěl sice upřímně povzbudit katolické křesťany v Rusku, ale samozřejmě když se řekne Velká ruská říše, tak je to spojeno s dobýváním území jak za Kateřiny, tak za Petra Velikého. S ruskou vzdělaností to také není nijak slavné a už rozhodně nelze mluvit o historii humanity v ruských dějinách. Není divu, že to vyvolalo nesouhlas Ukrajinců, i když papež jistě nechtěl podpořit rozpínavost současného Ruska. Měl ale brát větší ohled na momentální situaci,“ uzavírá Václav Malý.