Barevná Pyšná princezna by byla podvod

Tím se můžete stát na první pohled poměrně snadno. „Na gymnáziu jsem začal chodit do Filmového klubu a stal se ze mě filmový nadšenec neboli cinefil. Zní to jako nadávka, ale je to mentální stav, který člověku často vydrží celý život,“ usmívá se Michal Bregant.

Kristián, Eva tropí hlouposti nebo Cesta do hlubin študákovy duše... Kdo by tyhle staré filmy nemiloval? „Mám je moc rád, ale bylo by potřeba se podívat hlouběji do našich archivů, aby byl výběr ještě větší a nevysílaly se pořád stejné snímky.“

Kromě archivace má Národní filmový archiv na starost i restaurování filmů. „V roce 2011 měla na MFF v Karlových Varech premiéru z gruntu oprášená Marketa Lazarová od Františka Vláčila. Letos pro tenhle festival finišujeme s oskarovými Ostře sledovanými vlaky.“

Barevná princezna Krasomila

V 80. letech byla móda kolorovat staré hollywoodské filmy. Michal Bregant to považuje za barbarství. „Lidi mají i po letech vidět na plátně to, co publikum v tehdejší době. Jinak je to podvod.“

Specifický je případ známé filmové pohádky Pyšná princezna. „Je natočená tak, že vytváří iluzi, že je barevná. Každý rok nám chodí stížnosti, proč se vysílala černobíle, když je přece barevná. Stejně jako prosby, abychom ji obarvili, což odmítám. K naší profesní cti patří, že nefalzifikujeme skutečnost.“

Poklady z půdy

Speciální oddělení NFA se taky věnuje amatérským filmům. „Lidi nám často přinášejí staré filmy po dědečkovi s komentářem, že to se nám asi moc hodit nebude. Opak bývá pravdou. Je v nich autenticky dochovaný obraz toho, jak řív lidi žili.“

Scenárista Jiří Stránský například přinesl kufr starých filmových pásků, které našel na půdě. „Je tam například Sokolský slet z roku 1938. Je to pravý poklad.“

Legenda jménem Karel

Synonymem popularizace starých filmů byl pro televizní diváky Karel Čáslavský.

„Udělal pro nás obrovský kus práce, ale myslím, že u nás máme osobnosti, které by to dokázaly stejně dobře. Potřebujete k tomu nejen znalosti, ale především lásku a vášeň pro film.“