Autista autistům
Julius Bittmann pracuje jako terapeut s dětmi, trpícími poruchami autistického spektra. Má tu výhodu, že je s nimi spojen podobným osudem. Ve skupinách i individuálně je učí sociálním dovednostem, je k dispozici rodičům a jezdí do škol vysvětlovat, že autistické děti nejsou nevychovanci, co potřebují „na zadek“. Sám je totiž nejlepším příkladem toho, že ani s dvojkami z chování a neustálými konflikty na základní škole nemusí dítě skončit v kriminále.
„Od pěti let mám diagnostikovanou poruchu pozornosti spojenou s hyperaktivitou. Nebyl jsem schopen sedět na místě. Neustále jsem provokoval, byl jsem extrémně neoblíbený,“ popisuje Julius Bittmann situaci, kterou znají prakticky všechny autistické děti a jejich rodiče.
Změna u něj přišla až na druhém stupni, kdy se chtěl dostat na střední školu. Začal se tedy chovat lépe, vystudoval gymnázium a poté i teologickou fakultu. Když na něj „náhodou“ vyzbyla seminární práce na téma autismus, bylo o jeho budoucí kariéře rozhodnuto.
Společně s manželkou
Na jednom táboře pro autistické děti potkal i svou ženu, speciální pedagožku, se kterou dnes pracují částečně společně. Jeden z jejich malých klientů třeba začne ve třídě křičet sprostá slova jen proto, že učitelka rozlomila křídu.
„Musíme hlavně vyjádřit pochopení pro to, že věc, která je v našich očích naprosto bezvýznamná, pro něj představuje důvod k rozčilení. Pak mu můžeme poradit, že příště si může zanadávat třeba na záchodě, kde to nikomu vadit nebude,“ říká Julius Bittmann.
ADHD se dá „upravit“
Když prý učitelka nebo rodič ví, co může autistické dítě vyvést z míry, dá se řadě konfliktů předejít. Dobrá zpráva: pokud se s dětmi pracuje, jejich chování se časem upraví.
Připravil: Jakub Šiška
Mistr zvuku: Radek Veselý
Dramaturgie a režie pořadu: Lenka Svobodová
„Všichni naši klienti teoreticky velmi dobře vědí, jak by se měli k ostatním chovat, ale v praxi to zatím nedokážou. Čekáme tedy na moment, kdy sami budou chtít se sebou něco dělat. Často to bývá, když se zamilují, když chtějí na nějakou školu nebo když prostě zestárnou,“ dodává Julius Bittmann.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
