Asi přestanu točit cestopisy. Všechno je prosáklé penězi, říká autor Století Miroslava Zikmunda

„Společně s Mirkem Náplavou a Vláďou Krocem píšeme o eskapádách, které se do toho filmu nevešly. A když se mě někdo zeptá na Miroslava Zikmunda, tak mě jako první napadne obdiv ke schopnosti přijmout vlastní stárnutí,“ říká Petr Horký. Miroslav Zikmund totiž v únoru 2019 oslaví 100. narozeniny.

Čtěte takéVše o Miroslavu Zikmundovi na webu Českého rozhlasu

„Chceme legendu Hanzelky a Zikmunda držet živou a posouvat ji stále do budoucna, protože věříme, že je tam spousta i necestovatelských hodnot a sdělení, které stojí za to.“

Kam se řítíme?

Sám Horký objel kus světa. A přivezl si objev: „Dramatický nástup turismu v uplynulých letech proměnil nenávratně celý svět. Tak moc, že dokonce přemýšlím, že přestanu točit cestopisné filmy. Všechno je to prosáklé penězi.“

I ekvádorští Indiáni se s ním prý na poslední chvíli začali handrkovat o výši honoráře za natáčení. „A pel té moudré nevinnosti, který si tak rádi spojujeme s domorodci, byl v tu chvíli ten tam. Člověk si říká: Krucinál, kam se ten svět řítí?“

Těžký život dobrodruha

Horký má rád zimu, polární krajinu. „Bez ní by se mi těžko žilo. Tam si čistím duši. Když se člověk pohybuje v relativně monotónním prostředí, obklopený bílou barvou a má fyzickou námahu, tak se po několika dnech to zběsilé vlnění mozkové zklidní a duše promlouvá sama. Dožívám si tam své radosti a své smutky.“

Odmítá ale, že by byl dobrodruhem. „Mě vždycky napadne finanční dobrodruh. Ten, co se všude zadluží, nadělá spoustu průserů a pak zdrhne.“ Na rozdíl od „pravých“ dobrodruhů (i běžných turistů) musí mít všechno dopředu promyšlené. Už proto, že filmový štáb není zadarmo. „Když zase jedu na expedici sám, může být chyba v těch podmínkách fatální.“

Cestovatel Miroslav Zikmund a režisér Petr Horký|foto: Jindřich Böhm