Anna Polívková nejraději mluví pohybem. „Pramení to z mojí malé schopnosti vyjadřovat se slovy“

21. duben 2022

Včera měl premiéru film Po čem muži touží 2. Oslava proběhla v pořádku. „Ono už těch premiér pár bylo. Zvykla jsem si,“ usmívá se herečka v Blízkých setkáních. Jak se ve snímku cítila v těle Jiřího Langmajera? Do čeho by se proměnila, kdyby mohla? Zkouší si role doma před zrcadlem? Má ráda zájezdy? Hrávala ve Francii na ulici? Poslechněte s v audiu.

Hrát opilou se jí ve filmu povedlo přímo skvěle. „Bavilo mě to. Je to pohybový úkol.“ K pohybu má vřelý vztah. Zjevně v sobě má geny po svém otci Bolku Polívkovi, se kterým prý v divadle hraje velice ráda.

Táta

„On v sobě má jakousi nezpochybnitelnost. Je jako bůh jeviště a já mám pocit, že se nemůže nic stát. I když stát se s ním může cokoli, ale on to vždycky ukočíruje,“ přemítá nahlas Anna Polívková.

„Máme spolu představení a já jsem za to nesmírně vděčná. Byla jsem hrozně překvapená, když mi táta řekl, že se mnou chce hrát divadlo. Bylo to pro mě velké vyznamenání.“

Mluvila by tělem

Inscenace Proslov je one woman show, kterou si Anna Polívková sama vymyslela a kde slova nahrazuje pohyb. „Celoživotně pracuji s tělem. Částečně to pramení z mojí omezené schopnosti vyjadřovat se slovy,“ myslí si.

„Slova dnes ztrácí na váze. Připadá mi, že spousta lidí má pocit, že se má vyjadřovat ke všemu. Ale člověk by si to měl rozmyslet, protože ne všemu rozumí. Souvisí to jistě se současnou dobou, kdy všichni všechno sdílí,“ uzavírá herečka.

autoři: Tereza Kostková , eh

Související