Alenu Zárybnickou příliš předčasné prognózy děsí

Narodila se v Praze, kde také strávila stále ještě větší část svého života. Před třemi lety ale přesídlila do krkonošského Špindlerova mlýna, kde je prý život zcela jiný než v Praze a ona sama se tam cítí vážně moc dobře. Rodina odešla do horského městečka na popud čtrnáctiletého syna Víta: “Rozhodl se, že pověsí na hřebík kopačky a tenisovou raketu a bude se věnovat alpským disciplínám. Myslím, že pokud je to jenom trochu možné, tak se přestěhuje každý rodič. Dítě má být spokojené.“
“V počínající pubertě je dobré být mu daleko, ale přitom relativně blízko,“ říká Alena Zárybnická k výchově svého potomka. Zároveň ale prozradila, že se “těší“, až se zbaví mateřských povinností a bude mít víc času na svého koníčka, létání.
A jak zvládá bydliště v Krkonoších a práci v Praze? “Na dobu, kdy vysílám, jsem v Praze. Moc necestuji, protože je to náročné, dlouhé a finančně vyčerpávající. Kolegové mi ale umožňují mít služby za sebou a já jim za to vděčím.“

Svobodný pohyb mezi oblaky byl a je jejím opravdu prvním koníčkem. Skrze něj si, okolo roku 1984, vypěstovala i lásku k meteorologii: “Ve čtrnácti letech jsem se začala zajímat o to, která ze záležitostí, souvisejících se sportovním létáním, by mě mohla do budoucna bavit. Bylo to právě počasí.“
V českých médiích se nedávno objevila informace, že letošní Vánoce budou “na blátě“. K příliš předčasným prognózám počasí se Alena Zárybnická staví s despektem: “Děsí mě, že novináři tuhle otázku kladou. Meteorologové a klimatologové vyhýbavě odpovídají. Přesto se potom objeví titulky jako zima končí, začíná, zima nebude, byla, bude taková. Jsou to články, které lidem, žijícím v horách, moc ubližují. Jakýkoliv “pseudovýrok“ může víc ublížit než pomoci. Raději se držím v mezích, které jsou, a to je předpověď na nejbližší období.“
Proč bychom ale měli takto vědecky sledovat počasí, když nám lidová moudrost nabízí řadu pranostik? Pravda, ty se někdy vyplní, Alena Zárybnická ale podotýká: “Je to fajn záležitost, nicméně bychom na ně neměli příliš spoléhat.“ A jak je to s pověstnými rosničkami? “Před rokem jsem dostala k narozeninám dvě rosničky karolínské. Na počasí vůbec nereagují, spíš na nedostatek potravy. Když ve zverimexu ve Vrchlabí dojdou cvrčci, tak je zle,“ dodává s úsměvem.
Na jakou svou předpověď vzpomíná nejméně ráda? Alena Zárybnická přiznává: “Předseda Českého horolezeckého svazu Zdeněk Hrubý mi nedávno připomněl jednu mou nepovedenou předpověď, kdy se pokoušel zdolat vrchol K2. Počasí úplně přesně nevyšlo,“ říká a dodává, že její reakce tehdy zněla: “Nevadí, vyměníme model.“ S odstupem času považuje historku za humornou, přestože se za ni v době, kdy se udála, trochu styděla.
Domácí meteorologická stanice jako alternativa profesionální predikce. Platí to? “Aby byla předpověď reprezentativní, musí stanice stát na správném místě. Jsou na to jednoznačně předepsaná pravidla a málokterá je splňuje. Jejich schopnost předpovídat je velmi omezená.“

Logo|foto:Český rozhlas

Ke svým leteckým zkušenostem říká: “Vždycky jsem zůstala jen u větroňů. Začínala jsem na Blaníku, pak jsem se přeškolila na Orlíka. Létala jsem s Vosou. Svezla jsem se i na akrobatických větroních a létala jsem i s výkonnějšími aeroplány.“ A jaký má názor na paragliding? “Prostěradlo patří na šňůru a ne do vzduchu,“ hodnotí tuto zálibu s humorem. Nechce ji ale zjednodušovat a dodává: “Je to způsob, jak si vychutnat přírodu a být jí úplně nejblíže. Je to cesta, jak nebýt příliš vázán ve skupině lidí, a přesto si dopřát úžasný letecký zážitek.“

Více si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru s Danielou Brůhovou.