Akira Jošizawa. Velmistr papírové krásy

Jak už to ale bývá, cestu k uznání si musel trpělivě vyšlapat. Ještě ve čtyřiceti letech živořil v Tokiu v naprosté chudobě a jeho jediný chatrný zdroj obživy představoval podomní prodej ochucovadla z mořských řas.

S papírovou skládankou se Akira poprvé setkal ve třech letech, kdy mu mladá sousedka složila loďku na hraní. Traduje se, že starší bratři mu ji zničili, což kromě slziček mělo ještě jeden efekt. Pustil se do oprav zmuchlaného modelu. Neustále jej skládal a rozkládal a snažil se krok za krokem zjistit, jak ho dát znovu dohromady. Ta činnost jej zcela pohltila. Jako kdyby objevil netušený vesmír nekonečné fantazie a nevyčerpatelné studnice tvarů. Od té doby ho fascinace papírovými skládačkami už nikdy neopustila.

Všechno změnil článek v časopisu

Pracoval v továrně na strojní součástky, oženil se, pak vážně onemocněl, navíc mu zemřela manželka. Stačila ale jedna na první pohled ničím výjimečná událost a vše se jako mávnutím kouzelného proutku změnilo k lepšímu. V roce 1952 chystal redaktor jednoho časopisu článek na téma origami. Text chtěl doprovodit fotografiemi skládaček dvanácti znamení zvěrokruhu a Jošizawu požádal o jejich zhotovení. 

Sotva se magazín objevil na pultech, čtenáře doslova uhranula krása a preciznost Akirových děl. Veřejnost se konečně dozvěděla o existenci neznámého génia. Článků o Jošizawovi rychle přibývalo a jeho věhlas stoupal.

Origami zpřístupnil každému

Podruhé se oženil a díky svému nadání, skromnosti a životní filozofii působil několik dekád jako mezinárodní kulturní vyslanec Japonska. Vymyslel také jednoduchý grafický systém, díky němuž dokázal znázornit postup skládání i těch nejnáročnějších modelů. Origami tak zpřístupnil opravdu každému. Vysloužil si titul velmistra origami a v roce 1983 mu císař udělil Řád vycházejícího slunce, jedno z nejvyšších japonských vyznamenání.

Když 14. března 2005 v den svých 94. narozenin Jošizawa zemřel, v celé zemi se okamžitě rozhostil velký zármutek. Tichý a nenápadný muž se navzdory dvěma manželstvím vlastních potomků nedočkal. Přesto po sobě zanechal obrovskou rodinu. Často opakoval, že každé vytvořené origami považuje za své dítě. A jak sám říkal, během života jich složil hodně přes padesát tisíc.