Africká žena je odmalička vychovávána k roli být matkou a dobrou manželkou, říká Lejla Abbasová

Poprvé se na africký kontinent podívala v roce 1989. „Čekali jsme několik let na výjezdovou doložku na Kubu. Nakonec, těsně před revolucí, nám povolili Egypt, jako náhradní destinaci. Byl to neuvěřitelný zážitek.“ Necestovali totiž letecky, ale vlakem a poté lodí. Celý transport zabral 14 dní. Nakonec se v 15 letech podívala do Keni, která se nesmazatelně zapsala do její duše.

„Celý kontinent je ale rozdělený zcela jinak, než kudy probíhají státní hranice: Egypt není černá Afrika, Egypt je pro změnu islámský svět, ovlivněný evropskou kulturou. A Keňu je možná považovat za zcela černou Afriku. Ve všech částech kontinentu jsem měla až neuvěřitelný a iracionální pocit sounáležitosti.“

Pro Keňany jsem bílá

V roce 2000 dostala nabídku dělat tiskovou mluvčí Ligy etnických menšin. Přes toto povolání se dostala k organizaci adopce na dálku. Zavolala do ní a poptala se na volná pracovní místa. „Velmi rychle jsme nalezli společnou řeč. Za 14 dní jsem odjela pomáhat do Afriky.“

Lejla Abbasová|foto:Jan Profous

Z měsíce stráveného v Keni se pobyt protáhnul na půl roku. Bydlela u spřízněných organizací, které už nechtěla tímto způsobem využívat, a tak si začala hledat práci a bydlení. Narazila ale na nečekaný problém.

„Pro Keňany jsem bílá. Jak projevem, způsobem oblékání, tak i barvou pokožky. Svým spolupracovníkům jsem několikrát říkala, že můj otec je Súdánec. Jakmile na to ale zapomenou, vrací se k původnímu názoru, že do Keni nepatřím.“

Do Afriky bych chtěla na důchod

Lejla Abbásová by se ráda do Afriky vrátila a zakotvila napořád. „Chtěla jsem, aby jednou moje děti studovaly rok dva v Keni a trošku víc si vážily toho, kde žijeme. V rámci žití vím stoprocentně, že bych se do Afriky chtěla odstěhovat na důchod.“

„S válečnou zpravodajkou Petrou Procházkovou jsme hovořily, jak si představovala, že ihned po narození svého syna jej vezme zpět do Afghanistánu. Klukovi je teď 4,5 roku a pořád se ještě nevypravila zpátky.“

Černoši se bělošek bojí

Černoši jsou přitom lidé, kteří se přes vnější suverenitu bělošek bojí. Povaha evropanů jim připadá nečitelná a komplikovaná. „Africká žena je odmalička vychovávána k roli matky a dobré manželky.“ Emancipace moc nekooperuje s tím, co africký muž od ženy chce.

Jsou hrdí na to, že se mohou považovat za Afričany a velmi si hlídají svou kmenovou kulturu. Mnoho evropských dívek, které si berou Keňany, si neuvědomují, jak velké kulturní rozdíly mezi nimi jsou a jak obrovskou míru tolerance je zapotřebí mít, aby se vztah nerozpadl.

Na ženskou obřízku jsou hákliví

V neposlední řadě musí Evropanka pochopit a akceptovat i pro nás zcela neobvyklé rituály, jako je například ženská obřízka. Na tomto poli se Lejla Abbasová snaží pomoct těm, které i proti rozhodnutí rodiny odmítnou tento zákrok podstoupit.

„K tématu jsem se dostala pře 11 lety. Věděla jsem že tento rituál existuje, ale nezabývala se jím do doby, kdy jsem byla na návštěvě rodiny, která řešila, zda a jak obřezat 13letou dceru.“ Poté se postupně o problematice dozvídala stále více a získala nadhled.

„Pohlédla jsem na to z pozice kmenů. Je to jedna z mála tradic, která jim zůstala. Jsou na ni velmi hákliví. Nepřísluší nám hodnotit a označovat tento proces za barbarský.“ Podle Abbásové je potřeba nesoudit a nedávat diktátorské příkazy. Vždy by měli mít možnost volby.