A. Kratochvíl: "Musel jsem se naučit být svědkem, který „jen“ předává dál"
Až téměř neuvěřitelný životní příběh (a příběhy života) čekal dnes (29.6.) na posluchače ČRo 2 – Praha a pořadu Setkání Hosta do domu s Vladimírem Krocem. Vyprávěl nám jej světoznámý fotograf Antonín Kratochvíl, který často fotí tam, kam se "běžný smrtelních nedostane". Dostali jsme s ním do poválečného Sarajeva nebo mezi moskevskou "zlatou mládež"...
Před nedávnem se vrátil z Balkánu, resp. ze Sarajeva, kde fotil pro Organizaci spojených národů (United Nations) sérii snímku věnovaných ženám, které poznamenala místní civilní válka a zejména těch, které byly (nejen) vojáky znásilňovány. Antonín Kratochvíl vyprávěl příběhy žen, které potkal. „Bylo to opravdu strašné. Fotil jsem ženu, která jediná přežila běsnění Srbů, kteří jich 70 nahnali do jednoho domu, který pak zapálili. Viděl jsem ty jizvy po kulkách. Viděl jsem ty oči. Nebo jiný příběh … Ženě zabili muže, její vlastní soused ji znásilňoval v táboře, kde ji zajali a zachránil ji až bratr právě tohoto souseda. Odvezl ji za hranice Srbska a oženil se s ní. Vzájemná nenávist místních lidí je prostě neuvěřitelná,“ řekl A. Kratochvíl. S podobnými hrůznými příběhy se ale pak, mimo konflikt, dá velmi těžko žít a těžko se dají tzv. dostat z hlavy. „Naučil jsem se přes ně přenést a jít dál … Nikdy se toho ale nezbavíte navždy. Na druhou stranu, právě podobné zážitky vám dají empatii, která je nutná pro dobrou fotografii. Stejně tak jsem se musel naučit být svědkem, který „jen“ předává dál. To je má role.“
Již zítra (30.6.) končí jeho výstava ve výstavní síni Mánes. Představil veřejnosti unikátní soubor fotografií Moscow nights (Moskevské noci), ve kterém „svým typickým nadčasovým rukopisem zachytil život moskevské zlaté mládeže, uzavřeného světa, který se řídí vlastním rytmem a pravidly, …“ píše se v recenzi výstavy. Moskva je pro A. Kratochvíla prý fascinujícím místem. Je ještě větší než New York, kde dnes žije. Vydal se zde i proto, že byla pro většinu Čechů nedostupná. „Znali jsme propagandu ale neznali, jak to tam doopravdy vypadá.“ Dostat se mezi tzv. zlatou mládež nebyl prý velký problém. „Oni chtěli aby se o nich mluvilo. Dokonce i vrazi, které jsem zde potkal, otevřeně hovořili o tom, jak zabili…“
A jak vypadá „taktika“ vzniku dobré, přirozené, fotky? „Čekám. Ti, kteří se předvádějí to dělají jen nějakou dobu. Když cítím, že je to přestalo bavit, tak do toho vstoupím. Je to ta chvíle, kdy cítím, že je to „opravdové“.
Celý rozhovor Antonína Kratochvíla s Vladimírem Krocem byl ale zcela bezprostřední a hlavně zajímavý … Proto vám rozhodně doporučujeme jeho poslech … (Stačí kliknout na audiozáznam)
Antonín Kratochvíl
narodil se v roce 1947 v Lovosicích, kde měl jeho otec fotoateliér. V roce 1949 musela rodina Lovosice opustit, otec byl nucen pracovat v továrně. Antonín Kratochvíl vyrůstal v pražském Karlíně. Z politických důvodů nemohl studovat, a tak v roce 1967 odešel do zahraničí.
Vystudoval Akademii Gerrita Rietveltda v Nizozemí. V roce 1972 odjel do Spojených států, kde fotografoval pro prestižní noviny a časopisy.
Věnuje se hlavně dokumentární fotografii, za kterou byl mnohokrát oceněn (např. obdržel tři ceny World Press Photo).
V roce 2009 si také zahrál ve filmu, když dostal význačnou roli ve filmu Jana Hřebejka Kawasakiho růže.
Pokud si chcete připomenout pondělní Setkání Hosta do domu přečtěte si článek Jana Profouse: První láskou Martina Ježka byl Balkán ...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
