38 hodin strachu

Byl srpen 1984 a na silnici u jihomoravských Čejkovic stopař přepadl řidiče. Bodl ho nožem, svázal ho, ukradl mu peněženku a s jeho autem ujel. Pak svému známému ukradl v domě mysliveckou brokovnici se 170 náboji a zamířil na Slovensko, k Trnavě, do chatové oblasti Trstín.

Tam si vyhlédl dvojici, která v chatě rodičů trávila víkend. Ivetu s Igorem. Pod namířenou zbraní oba zahnal do chaty, svázal je a držel je jako rukojmí. Dal vědět policii. Měl totiž plán. Začalo se odpočítávat 38 hodin strachu…

Útvar zvláštního určení

Případ v Trstíně se stal prvním větším zásahem specializované jednotky Útvaru zvláštního určení, která byla vrtulníkem okamžitě povolána z Prahy. Byla složená z bojovníků, psychologa, psovoda se služebním psem, pyrotechniků a odstřelovačů. Jejím velitelem byl nadporučík Karel Daněk.

Útvar zvláštního určení po akci (Trstín)|foto: Muzeum Policie ČR

Jednotliví členové týmu byli povoláváni podle potřeby. Situaci komplikovalo několik funkcionářů, kteří trvali na co nejrychlejším postupu a zneklidňovali tým. Naopak zásahový tým nechtěl nic podcenit, a tak se pokusili vyjednávat.

Všehoschopný recidivista

Oním stopařem byl 26letý Vladimír Tomek, několikrát trestaný za násilné trestné činy, zrovna před dvěma týdny propuštěný z výkonu trestu. Policistům bylo jasné, že se asi nebude moc rozmýšlet, když se rozhodne střílet.

Byl přivolán majitel chaty, který udělal plánek, jak to uvnitř vypadá, vyšetřovatel, který Tomka osobně znal, a lékař, který ho léčil v psychiatrické léčebně a který potvrdil, že může jednat zkratovitě a nepředvídatelně.

Pachatelovy požadavky

Tomek ale hlavně chtěl, aby policisté přivedli jeho (bývalou) ženu. Bylo pravděpodobné, že ji chce zlikvidovat za to, že se s ním nechala rozvést, když byl ještě ve vězení. Pachatel nakonec souhlasil s možností s ní mluvit výměnou za propuštění rukojmí Ivety.

Vlčák Arko se svým psovodem před akcí|foto: Muzeum Policie ČR

Nebylo samozřejmě možné přistoupit na jeho požadavek, ať jde žena dovnitř, a to i za cenu nebezpečí pro druhého rukojmí. K zavřeným okenicím chaty byly mezitím upevněny výbušniny a byl připravený plán násilného vniknutí do objektu.

Nedobytný hrad

Policie s pachatelem komunikovala přes maličké okýnko v přízemí. Tomek ale používal soustavu zrcadel, aby on sám viděl ven, ale policie ho neměla na mušce. Navíc ostatní dveře i okna chaty byla opatřena ocelovými okenicemi, které se bez použití výbušnin nedaly otevřít.

Okýnkem měl být dovnitř vpuštěn nejdřív rozdrážděný policejní pes Arko a za ním se měl do objektu dostat i psovod. Arkovi ale na dlaždicích uvnitř uklouzl, upadl a Tomek ho na místě zastřelil. Psovoda, který teď byl na ráně, ostatní okamžitě vytáhli ven. Muselo se improvizovat.

Policisté výbušninou odstřelili vstupní dveře a vrazili dovnitř. Jenže Tomkovi se zatím podařilo utéct do prvního patra, kam vedl pouze vstupní otvor ve stropě. Na ten naházel matrace a další předměty. Zabarikádoval se i se svým rukojmím a přestal komunikovat. Přišel večer a s ním klid.

Fyzická likvidace pachatele – schváleno

Ve tři hodiny ráno rozhodl krajský zástupce o „radikálním řešení“: schválil fyzickou likvidaci pachatele. Provedením akce byli pověřeni odstřelovači, a to v době při rozednění. V roce 1984 útvar ještě neměl k dispozici přístroje pro noční vidění. K dispozici měli odstřelovací pušky sovětské výroby Dragunov SVD - 1 v ráži 7,62x54R.

Odstřelovači se rozmístili nedaleko od sebe ve vzdálenosti asi 100 až 150 metrů od chaty, v jediném možném místě, odkud byl v zarostlém terénu výhled na objekt, přesněji na okno, vedoucí do podkroví, kde se pachatel s rukojmím ukrýval.

Ostřelovač Petr v místě akce|foto: Muzeum Policie ČR

Zazněl první výstřel a po něm další. V objektu je ticho. Odstřelovači ale zastřelení pachatele nemůžou potvrdit, protože se v okamžiku výstřelu sehnul. Každopádně po první ráně rozhodil ruce a padal… Jednotka vbíhá do objektu. Pachatel se nemůže hýbat, ale přežil. První velká akce Útvaru zvláštního určení skončila úspěšně.

Střela sjela Tomkovi po zádech, jakoby mu skalpelem odřízla šest obratlů. Podle svědků byly vidět kosti i vlásečnice. U soudu pak dostal šest let. Už nikdy se ale nepostavil na nohy. Zůstal na vozíku. Ještě u soudu vyhrožoval, že si členy jednotky Útvaru zvláštního určení najde…

Členové jednotky, kteří se akce zúčastnili, byli navrženi na mimořádné odměny. Nepředali se. Dostali údajně každý 1200 Kč (sekretářka, která o tom sepisovala zprávu, dostala 3000 Kč). Po pár měsících byli pozváni na svatbu Igora a Ivety.