Přes hranice! I komunistické Československo zažilo terorismus
Ta noc se stala noční můrou. Postarala se o to trojice známých firem. Měli už na kontě šmelinu i vloupačky. A teď si vymysleli velkolepý plán na lepší život.
Dvacetiletý Václav, jedenadvacetiletý Milan a dvaadvacetiletý Robert Barešovi byli bratranci. Kromě jména je pojila nechuť ke stálému zaměstnání a drobná kriminální činnost. Jejich rodiny provozovaly pouťové atrakce a kočovaly po Čechách v maringotkách. Ani jeden z mladíků nedokončil základní školu, a Václav byl dokonce negramotný.
Milan Bareš se 31. ledna 1978 vrátil z vězení, kde byl už potřetí a kam se měl zase 23. května vrátit za majetkovou trestnou činnost. On se ale rozhodl jinak. Spolu s bratranci naplánoval vyloupení hájenky a pomocí odcizených zbraní se chtěl prostřílet za hranice. Ideálně s rukojmími jako pojistkou.
Nešťastný školní výlet
Od přepadení autobusu u benzínky v Chebu je odradila náhodně projíždějící policejní hlídka. Druhou šanci dostali, když u nich u Jesenické přehrady poblíž chatové osady zastavil autobus s 39 studenty gymnázia z Říčan u Prahy na školním výletě. Jedna z učitelek se Barešů ptala na cestu...
Autobus přepadli a donutili řidiče zamířit k německé hranici. Cestou nechali postupně vystoupit dva studenty, aby policii sdělili jejich požadavky. Dne 22. května 1978 asi v 19.45 zastavili několik desítek metrů od první, tzv. signální, závory hraničního přechodu Pomezí a nechali vystoupit dalšího studenta se stejnou zprávou.
„Musíte otevřít!“
„Musíte otevřít,“ zakřičel vystrašený chlapec na pohraniční stráž, když se z autobusu ozval výstřel. Po chvíli přiběhli další dva studenti a opakovali požadavky únosců. Hlídka u závory vystřelila světlici a dávku ze samopalu jako poplachový signál pohraniční rotě. Ale to si únosci vyložili jako útok.
Spustila se střelba z obou stran: únosci z autobusu pálili z brokovnic, pohraničníci proti nim krátké dávky ze samopalů. Sklo se tříštilo, kulky odražené od asfaltu a zdí kolem zranily jednu ze studentek. Únosci toho využili a poslali ji za pohraničníky zase se stejnou zprávou. Střelbu vystřídalo jednání.
Vyčerpávající jednání
Vyjednávání se táhlo několik hodin, během nichž bratranci neumožnili dodat rukojmím žádné jídlo ani pití. Když ale několika dívkám povolily nervy a zhroutily se v hysterickém záchvatu, dovolili jim únosci opustit autobus. Dvacet 16letých dívek ale pořád zůstávalo v autobuse. Teprve v 1.30 přiletěl vrtulníkem z Prahy velitel pohraniční stráže generálporučík František Šádek, aby celou situaci vyřešil.
Ten se s únosci nakonec domluvil, že za první závorou (v tzv. celništi) propustí všechny rukojmí až na řidiče Jana Nováka. Pohraniční stráž pak autobus doprovodí ke druhé závoře. Za ní pak únosci měli propustit i řidiče. Netušili ale, že za druhou, zabezpečovací, závorou je ještě třetí. A teprve tam začínalo německé území.
Srážka s „tankem“
Silnice byla za druhou závorou přehrazena železnými bránami a na boční cestě stál připravený obrněný transportér. Pokud by autobus před ním nezastavil, měl spustit palbu. Bez ohledu na přítomnost řidiče. Tohle řešení šlo ale i proti platným směrnicím, které nařizovaly v případě ohrožení životů rukojmích propuštění vozidla do zahraničí.
Autobus nakonec do „tanku“ najel. Pohraničníci na autobus vystříleli přes tisíc nábojů. Zranění Robert a Václav Barešovi byli převezeni k ošetření do nemocnice v Chebu, Milanu Barešovi a řidiči Janu Novákovi už nebylo pomoci. Podle oficiální vyšetřovací verze zastřelil řidiče autobusu Milan Bareš.
Obětovali ho
Pitva ale prokázala, že řidič byl zasažen třemi střelami, které přilétly zepředu, tedy od pohraničníků. Patologové pracovali pod dohledem příslušníka StB, který ihned odebral zbytky projektilů nalezených v těle, které se už nikdy nenašly. S největší pravděpodobností tedy pohraniční stráž 26letého otce od rodiny prostě obětovala, aby únosce zastavila.
Přestože porušením interní směrnice generálporučík František Šádek zapříčinil smrt Jana Nováka, nebyl nikdy odsouzen. Když v roce 2015 zemřel, byl pohřben s vojenskými poctami. Václav Bareš byl odsouzen na 25 let odnětí svobody, polistopadovými soudy v roce 1992 byl propuštěn na svobodu. Robert Bareš byl odsouzen k trestu smrti. Byl popraven 6. prosince 1979.
Související
-
Česko(slovensko) jako líheň teroristů? Projevy terorismu u nás až do klíčového roku 2001
Jak se u nás za komunismu vychovávali a ukrývali teroristé? Jaké teroristické útoky provedla československá rozvědka? A jak vypadal terorismus po česku po roce 1989?
-
38 hodin strachu. Nebezpečného recividistu měl zlikvidovat i vlčák Arko
Byl to první velký zásah specializované jednotky Útvaru zvláštního určení (pozdější URNA). V roce 1984 byla z Prahy vrtulníkem povolána na Slovensko.
-
Kde jsou děti? Poválečný obchod s dětmi zasáhl i Karla Čapka
Pamatujete na Čapkův Případ s dítětem? Měl reálný základ. Čapek otiskoval své povídky v Lidových novinách od roku 1929. A právě v únoru se v nich psalo o zmizelých dětech.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
![jak_klara_obratila_na web.jpg jak_klara_obratila_na web.jpg](https://dvojka.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/e267b388c06a96c1b90c7443afcd1a84.jpg?itok=NWANcVy-)
![](https://dvojka.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/94949a2cda8b0e5970dc036a8b74667d.jpg?itok=bfzCOlUT)
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.