29. Kupředu levá! aneb Jak první republika zrudla

Dělnické hnutí se v českých zemích zrodilo ve 2. polovině 19. století. Vycházelo z potřeby zlepšit pracovní podmínky a inspirovalo se marxismem. Roku 1878 vznikla první česká levicová partaj – sociálně demokratická strana. Postupně se rozdělila na umírněné a radikální marxisty.

Vznik KSČ

Po 1. světové válce zvítězilo v sociální demokracii umírněné nacionalistické křídlo. Roku 1920 se strana rozštěpila. Marxisté založili Československou sociální demokracii – levici a začali vydávat Rudé právo. Spor s umírněnými vyvrcholil střety o Lidový dům a generální stávkou.

V květnu 1921 tak vznikla Komunistická strana Československa, která vstoupila do Kominterny. Bohumír Šmeral, který stál v čele KSČ, ale nebyl promoskevským fanatikem, snažil se zachovávat si určitou autonomii. Razil tezi, že československé dělnictvo se ke komunistickým myšlenkám pozvolna přikloní. Zdůrazňoval jinakost československé cesty k socialistickému řádu a vyjadřoval se proti jakékoli formě puče.

Proces bolševizace

V roce 1925 se však Kominterna v čele se Stalinem rozhodla prosadit, aby se komunistické strany více dogmatizovaly. Pro KSČ tak začal proces bolševizace a Šmeral z vedoucí pozice zmizel. Bolševizace byla dokončena roku 1929, kdy se udál vnitrostranický puč na 5. sjezdu KSČ. Promoskevský komunista Klement Gottwald se svými souputníky získal ve straně všechnu moc a stanul v jejím čele.

Se změnou trajektorie KSČ nesouhlasila většina jeho členů. Členská základna se rapidně zmenšila. Pokud měla KSČ v roce 1928 kolem 150 000 členů, zbylo jich roku 1930 jen 25 000. Gottwaldovcům však extrémní zúžení členské základny nevadilo. Nechtěli masy, ale raději stranu „pravých“ zapálených, věrných revolucionářů, pravých proletářů...