Zuzana Stirská: Mít najednou tři děti v pubertě je něco příšerného a nepředstavitelného

V 10 letech napsala Jiřímu Suchému, že by ráda zpívala v divadle Semafor. Pozvali ji na konkurz a vyšlo to. Diváky pak bavila šest let. Roku 1981 se rozhodla emigrovat do Německa. Jazyk neuměla, začínala tam jako sběračka jahod.

„Původně jsem mířila někam dál, do Austrálie. Když jsem se naučila mluvit, dala jsem se do studia. Bylo to opravdu nelehké,“ přiznává. „Celé roky jsem studovala, všechny zkoušky jsem měla hotové, ale závěrečný doktorát jsem neudělala.“

I tak si ale vytvořila široký okruh německých obdivovatelů. Ti jí přezdívali „Malá dáma s velkým hlasem“. Podařilo se jí taky přeložit do němčiny Prodanou nevěstu Bedřicha Smetany. „Pořád se mi ale stýskalo,“ vzpomíná

Pořád se mi stýskalo

Zuzana Stirská a Eva Kvasničková|foto:Jan Sklenář

„Z Německa jsem jezdila po celém světě a jen do tehdejší ČSSR jsem nemohla. Trápilo mě to. Hned po revoluci, začátkem prosince, už jsem byla v Československu jako na koni. Za dva roky jsem se přestěhovala a donutila k tomu i svého německého manžela.“

Její návrat do Semaforu prý ale moc přívětivý nebyl. „Diváci mě přijali. V branži to ale byly takové ty pohledy: No jo, přišla z ciziny a myslí si, že se z ní tady posadíme na zadek. Bylo ale pár lidí, kteří mi pomohli, třeba Karel Vágner, Jiří Suchý, Ivan Mládek nebo Martin Dejdar.“

Vocaď Pocaď

Ještě v Německu se stala čtyřnásobnou matkou: „Mít najednou tři děti v pubertě je něco příšerného a nepředstavitelného. Všechno je pro ně trapné: to, že jsou Stirští, že po nich něco chci a podobně. O to větší výkon je pořad Vocaď Pocaď.“

Jde o hudební revue, kterou uvádí na prknech divadla Semafor Jiří Suchý a Jitka Molavcová. Veřejnosti tam představují jednu velmi nevšední šesti- až sedmičlennou (počítáme-li psa Michelle) muzikální rodinku.

„Jsem strašně kritická a hlavně sebekritická. Pořád se mi něco nelíbí. Myslím si ale, že je to pořad, na kterém se nikdo nenudí. Dokonce i lidé, kteří neradi chodí do divadla, jak mi pravil kolega Tomáš Magnusek.“

Gospel Time

Silný, ale zároveň i sametový hlas jí dovoluje zpívat prakticky cokoli. Přesto se nejvíce proslavila jako zakladatelka prvního gospelového souboru u nás. Gospel Time existuje už 12 let. Mrzí ji ale, že je tento žánr často spojován s vážností a religiózností.

„To jsem nikdy nechtěla. Vždy jsem si přála dělat zábavu, fascinovala mě energie gospelu a nadšení, s kterým naši černí kolegové zpívají. Tělem i duší. To byl můj cíl. Lidé nás trošku začali strkat do pytle gospelů, takhle jsme to ale nemysleli od samého začátku.“

Sama začínala ve 20 s country hudbou. Milovala blues a Harry Macourek o ní kdysi prohlásil, že je nejlepší soulová zpěvačka. Zajímala se rovněž o jazz. „V našich pořadech, které máme v divadle Semafor, chci proto všechny své hudební zkušenosti prodat. Aby to byl program barevný, nenudný a nejednosměrný.“

Do Gospel Time může vstoupit každý, pořád přibírá nové členy. Jedná se o soubor dobrovolný, neprofesionální v tom smyslu, že by se působením v něm jeho členové uživili.