Žralokům se neschováte, vnímají i tlukot srdce

žraloci
žraloci
Jsou jedním z nejúspěšnějších živočišných druhů, vodní plochy planety Země už obývají minimálně 420 milionů let. Žraloci jsou výjimečně dobře uzpůsobeni životu pod vodou a disponují zbraněmi, díky kterým jsou obávanými predátory moří a oceánů.


Příspěvky Meteoru 30. 6. 2018
01:22 Výbuch tunguzského meteoru
06:19 Žraločí detektor elektrického pole
13:34 První pražské slůně
20:56 Sonda GAIA mění astronomii
33:34 Tvořivost v lidském mozku
41:09 Lepidlo, které funguje všude ve vesmíru

Žraločí čelisti jsou ovládány nepředstavitelně výkonnými svaly a osázeny několika řadami ostrých zubů. Když se jim jedna řada opotřebuje, zuby se ohnou dopředu a vypadnou, počet řad není konečný, zuby dorůstají.

K lovu jsou uzpůsobeni několika zbystřenými smysly. Vedle zraku, sluchu a čichu jde především o šestý elektrický smysl, díky němuž žralok vycítí pohyb kořisti ve vodě.

Elektrický lov

„Když se podíváte na pěknou fotku tlamy žraloka, uvidíte na spodní straně čenichu takové tečky. Jedná se o ústí tzv. Lorenziniho žláz, vyplněných zvláštním gelem. Na jejich konci jsou kulovité buňky, které reagují na změnu elektrického pole,“ uvádí v Meteoru biolog Jaroslav Petr. Žlázy se nazývají podle italského lékaře a námořního badatele ze 17. století Stefana Lorenziniho.

Podobný elektrický smysl mají také rejnoci, funguje u nich ale trochu jinak. Biolog Jaroslav Petr vysvětluje rozdíly mezi smyslem rejnoků a žraloků pomocí metafory s venkovskou svatbou.

Slyšet i šeptání vzdálené tetičky

„Představte si, že hraje muzika, zpívá se, je hluk a vedle si tetičky špitají. My bychom je vnímali sluchem, a to asi jen tu hudbu a zpěv. Pokud bychom byli rejnoky, vnímali bychom i pohyb, jak někdo tančí polku a jiný mrká okem, přičemž mrkání by bylo jako to šeptání, takže málo vnímatelné. Ale žralok, ten by vnímal úplně stejně silně bujarý tanec jako mrkání oka,“ popisuje Jaroslav Petr.

Rejnoci využívají elektrický smysl k hledání kořisti i k detekci partnerů a ke komunikaci mezi sebou. Žralok vnímá jenom kořist. „Když plave chaosem oceánu, tak vnímá stejně silně šum pozadí jako nepatrný pohyb ryby. Nestane se mu, že by rybu minul,“ doplňuje biolog.

Schovat se žralokovi je tak téměř nemožné. Dokud nám bije srdce, vytváříme kolem sebe elektrické pole, které žralok nepřeslechne, to si můžeme být jisti.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.

Spustit audio
autoři: Petr Sobotka, Leona Matušková