Žluna si s námi hraje na schovávanou
Letošní zima zamotala hlavu nejen nám, ale i přírodě. Kdopak to kdy slyšel, aby v jižní Itálii nebo ve Španělsku sněžilo? A tak i ti naši obvyklí poslové jara trochu zklamali.
Naštěstí máme u nás - a skoro v celé Evropě - jednoho roztomilého ptáka, který zde v monogamii žije celoročně a nástup opravdového jara vítá ve starých parcích nebo v řídkých listnatých porostech radostným chechtotem, který zní jako stále klesající gly gly gly gly...
Začne se ozývat obvykle v březnu při mizení sněhu, protože to je doba, kdy pár začíná stavět - nebo spíš tesat - nové hnízdo, nebo alespoň upravovat staré. Trvá mu nejméně čtrnáct dní, než v nějakém ne zcela zdravém stromě vytesá dutinu, aby na její dno do čerstvých třísek uložil 5-6 bílých vajíček. Když jaro nastoupí příliš náhle, nezdržuje se tenhle pták stavbou nového hnízda, jen urychleně opraví a vymete nějakou starou dutinu, třeba po datlech nebo veverkách, a hned se pustí do snášení, aby se někdy po polovině dubna mohla vylíhnout mimořádně škaredá, ale zato velice životaschopná mláďata s velkou hlavou a mohutným zobákem, porostlá řídkým šedavým prachem, která ovšem ještě tři týdny setrvají ve hnízdě.
Člověk by nevěřil, že se z takové hladové zrůdičky může vylíhnout pták v dospělosti tak půvabný a veselý, jako je žluna zelená. Poznáme ji snadno podle červeného temene, zelenavého fráčku s šedou náprsenkou a tuhých zelených ocasních per. Jako každý šplhavec má na nožkách dva prsty obrácené dopředu a dva dozadu. Živí se převážně dřevokazným hmyzem, mravenci a někdy také včelami a vosami. Když je dlouhá zima, přilétá žluna i ke včelím úlům a klepáním vyrušuje osádku, i když jinak - na rozdíl od datla nebo strakapouda - na stromech skoro nebubnuje. To ji pak včelaři nemají rádi. Dovede se prohrabat i hluboko do mravenišť mravence lesního a svým dlouhým a lepkavým jazykem v nich pak působí pohromu. Kvůli hnízdu dřevních mravenců zase dokáže rozštípat na třísky i celý pařez na pasece.
Když si tak představím na jejím místě člověka s ostrým dlátem v zubech, zamrazí mě, protože hned po první ráně hlavou by skončil se zlomeným vazem, o zubech ani nemluvě! Ale žluně ta práce nevadí, vesele se chechtá a vlnkovitě poletuje ze stromu na strom. Člověka se nebojí, naopak, ráda s ním koketuje a hraje si na schovávanou za kmenem. Tak jen doufám, že už nám to jaro opravdu přivolala!
