Život s mumií. Nejsenzačnější případ v dějinách kriminalistiky
Dceru malostranského knihaře znali všichni. Divoká, nepřizpůsobivá… a schopná všeho. Proč ale s mrtvolou svého otce zacházela tak bestiálně? A proč vše policii oznámila až po roce od zrůdného činu?
„Jestli se někdy nevrátím, tak mě zabila moje dcera. To si pamatujte.“ To bylo to poslední, co návštěvníci hostince U Hroznu od starého knihaře slyšeli. Potom ho už nikdy nikdo neviděl. Čas od času sice od něj přišel dopis z Kolína. Prý si na stará kolena našel novou ženu. To ale nikoho zvlášť nepřekvapilo.
Nikdo netušil, že je ve skutečnosti mnohem blíž – ve svém bytě, skrčený v kuchyňském výklenku, zašitý do staré deky... a že se z něj teplem z blízkých kamen stává zachovalá mumie.
Ďábelská dcera
V malém dvoupokojovém bytě na Malé Straně bydlel otec se svojí dcerou a jejím manželem. Jejich soužití bylo všechno ostatní jen ne pokojné. Věčný křik Marie, provdané Vyleťálkové, byl slyšet do širokého okolí i přes zavřená okna. Jejich spory a prohřešky vůči zákonu řešila policie často.
Dne 22. března 1933 ale věčný křik ustal. Zemřel malostranský knihař na následky úderu sekerou, kterou na něj zaútočil jeho zeť? Nebo byl uškrcen prádelní šňůrou, kterou mu kolem krku uvázala jeho dcera? Lze vůbec u mumie určit přesnou příčinu smrti? Otázky pro vrchního policejního radu Josefa Vaňáska a soudního znalce Knoblocha.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka