Země, která bdí nad přírodou a kde vládu zajímá, jestli jste šťastní. To není sci-fi! To je Bhútán
Bhútán je jediná země na světě, ze které nikdo nechce nastálo pryč. Přestože tam existuje izolace a platí různé zákazy.
V letech 1990–2000 v Bhútánu platil zákaz sledování zahraniční televize. A internet tam funguje až od roku 2000. Bhútánský vládce ale asi věděl proč. „S televizí se tam významně zvedla kriminalita. Je to námět k zamyšlení i pro nás,“ pokyvuje hlavou cestovatelka Lilia Khousnoutdinova.
V Bhútánu se striktně bdí nad ekologií. „Bhútán je světovým příkladem toho, že to jde. Veškerou elektřinu vyrábějí z obnovitelných zdrojů a používají z ní jen 10 %. Zbytek jde na export. Je tam spousta omezení kde a jak se má stavět, aby příroda a zvířata mohla prosperovat,“ popisuje cestovatelka.
Hrubé domácí štěstí
„Ústava nařizuje, aby minimálně 70 % země bylo pokryto lesy. Bhútán je jedinou zemí, kde tygři a leopardi žijí v harmonii.“ Svoji spokojenost Bhútánci neměří hrubým národním produktem, ale hrubým domácím štěstím. To zjišťují tři agentury pomocí dotázníků přímo ve vesnicích.
„Těch indikátorů je kolem 130 a spadá tam například psychologická pohoda, spirituální štěstí, rodina, komunita, ekologie...“ Bhútán taky silně omezuje příliv turistů a průmyslu. „Každý turista musí platit taxu 250 dolarů denně.“ Z toho ale 60 dolarů jde hned na sociální projekty.
Turisti musí respektovat místní zvyky
„Na každého cizince je přísně dohlíženo. Aby respektoval místní tradice, věděl, co má dělat v chrámu a choval se slušně k místním lidem.“ Do různých regionů se cestuje na povolení. „To se ale získává snadno. Nikdy jsem se nesetkala s tím, že bych někam nesměla.“
Jak se vůbec sama Lilia Khousnoutdinová do Bhútánu dostala? Studovala na Oxfordu společně s bhútánským princem. „Uhranul mě příběhy o pohádkovém království.“
Láska a hrdost obyvatel
Říkala si, že je jen zapáleným vlastencem. „Ale když jsem tam přijela a rozhlédla se, začala jsem plakat.“ Král je v Bhútánu považovaný za poloboha a kdyby vyjádřil názor, tak jeho slovo je finální. „Ne proto, že by se ho lidé báli, ale proto, že ho milují.“
Přesto není nic ideální. „Je tam existenční krize, spojená s velkou nezaměstnaností. A když se otevřeli vnějším vlivům, zjistili, že existují jiné způsoby života a to přineslo jiné touhy. Ale ta láska a hrdost na vlast mi přijde inspirující,“ uzavírá Lilia Khousnoutdinová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
