Železný muž. V cirkuse trhal řetězy, v civilu kradl a zabíjel

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Německý zápasník Georg Hackenschmidt

Hledali ho policisté celé republiky, až doplatil na svou slabost – ženy. Skutečný kriminální případ pohledného vraha.

Účinkují: Jiří Suchý, Matouš Ruml, Jaroslav Vlach, Jan Vondráček, Václav Knop, Ivan Řezáč, Antonie Talacková, Kamil Halbich, Ladislav Hampl
Připravili: Bronislava Janečková a Miloš Vaněček
Zvuk: Petr Šplíchal
Režie: Dimitrij Dudík

Málokdo věděl, že slavný cirkusový železný muž Fortessini, je ve skutečnosti nechvalně proslulý zloděj a násilník Bedřich Krása. V 19 letech cirkus opustil a začal se věnovat tomu, co prý uměl nejlépe – loupežím, krádežím a přepadením.

Na některé „rány“, jak říkal krádežím, s sebou bral svého kumpána Františka Šustra a případně i další komplice, se kterými se náhodně potkal. Policistům a četníkům unikal i proto, že se rychle pohyboval na celém území republiky.

Pražská čtyřka zasahuje

Po přepadení pekaře Salaby v Trutnově se za pár dní ocitá v Brně, pak na Slovensku a brzy zase na Vysočině. Tam se 28. prosince 1924 pokusil o krádež v Lutránském mlýně u Šlapanova. Mlynář Laštovička skončil s rozbitou hlavou, služebná Kučerová s otřesem mozku.

Všechny oběti i svědci se ale shodovali v popisu jednoho z pachatelů: chlap jako hora se dvěma výraznými pihami na tváři, jednou vpravo nad rtem a druhou pod levým okem. Pátrání po totožnosti pachatelů se ujali zkušení kriminalisté z věhlasné pražské čtyřky – rada Karel Zámiš a komisař Alois Kintner.

Do pátrání se zapojují prostitutky

Předběžně Krásu identifikovali na základě fotografie a popisu v záznamech. Měl už na svědomí nějaké loupeže a napadení. Kriminalisté také věděli, že vždycky, když prodá, co ukradl, navštěvuje v Praze několik nevěstinců. Hlavně U Štupartů a v Ungeltu. A mezi prostitutkami měli i své informátorky...

Šumavan 4. 1. 1925

Brzy měli fotografii Bedřicha Krásy ve všech vetešnictvích a zastavárnách. Krása se ale asi měsíc po přepadení v Lutránském mlýně přesunul do podhůří Šumavy. Tam obcházel mlýny a snažil se pod záminkou dostat dovnitř.

Osudové dopoledne v Rajském mlýně

Vydával se tehdy buď za čeledína, který hledá práci, nebo za pracovníka Červeného kříže. U Hartmanic se zase vydával za Františka Kaplana, zástupce Masarykovy ligy proti tuberkulóze. Tak obhlížel hospodářská stavení a mlýny.

Nakonec se rozhodl, že další „ránu“ udělá u Majdlů v tzv. Rajském mlýně. Co přesně se v mlýně v neděli 1. února 1925 mezi 9.00 a 12.00 stalo, na to není žádný svědek. Žádný živý svědek... Po poledni po návratu z kostela našli mlynář s mlynářkou mlýn ve sněhové vánici podivně tichý...

Neušetřil ani nemluvně

U kamen ve světnici objevili mrtvolku svého devítiměsíčního synka a zmasakrované tělo 14letého čeledína Josky. Za postelí ležela babička Majdlová, také mrtvá. Vrah útočil sekerou, kterou sebral na dvoře mlýna. Že neušetřil ani devítiměsíční děcko, které ho nemohlo prozradit, svědčí o jeho krutosti.

Ve mlýně pak pachatel ukradl, co se dalo: haldu oblečení, asi 3 500 korun, příbory, hodinky, dokonce staré mlynářce strhl z krku zlatý řetízek s křížkem a odešel v botách zavražděného čeledína. Svoje boty nechal na místě činu, ukryté ve stodole v obilí.

Poznal ho vetešník

Pachatele ten den před vstupem do mlýna zahlédl místní švec a dva školáci. Krásu podle fotografie identifikovali všichni tři svědci. Policisté, četníci i strážníci v Praze tak byli od poloviny února roku 1925 v pohotovosti. Místa, kam chodíval, kontrolovali v civilu i v uniformě.

Policejní fotografie pachatele byla otištěna v novinách. Právě na základě téhle fotografie poznal vraha ve svém obchodě vetešník Brenner v Maiselově ulici. Když ale Krása uviděl strážníka, dal se na útěk přes Čechův most.

Honička Prahou

Strážníci Wajda a Davídek pak Krásu pronásledovali až do Letenských sadů. Stíhání vyvolalo velký rozruch. Se silákem Krásou měli i dva muži co dělat, aby neutekl. Eskortu na pražskou kriminálku provázel zástup zvědavců. Tam ho pak policejní rada Kintner vyslýchal až do půlnoci.

Národní listy 20. 4. 1926

Detektivové mezitím shromáždili v Praze všechny důkazy: boty z Rajského mlýna, rukou psaný lístek s falešným jménem a adresou z Hartmanic i výpověď jeho komplice Františka Šustra. Všechny důkazy svědčily jasně proti Krásovi.

Zpřetrhal i okovy ve vězení

Z vazby se pokusil třikrát uprchnout, protože stejně jako v roli železného muže v cirkuse dokázal i ve věznici zpřetrhat okovy, kterými byl spoután. Při jednom útěku si dokonce chtěl uvolnit cestu tím, že zavraždí spoluvězně.

Při následné rvačce zneškodnil i dva dozorce a podařilo se mu utéct až na dvůr. Tam ho ale oba dozorci ještě za pomoci správce věznice konečně zneškodnili a Krása skončil ve svěrací kazajce. Soudní proces s ním se proto konal za mimořádných bezpečnostních opatření.

Trestu smrti se vyhnul

Na základě shromážděných důkazů byl Bedřich Krása odsouzen za tři vraždy, dvě ublížení na zdraví a několik desítek loupeží k 20 letům odnětí svobody. V čase vražd mu totiž bylo pouhých 19, a podle tehdejších paragrafů tedy mohl dostat jen trest pod 20 let. Kdyby mu bylo o rok víc, dostal by trest smrti.

autoři: Bronislava Janečková , rota , Miloš Vaněček
Spustit audio

Související

Nejnovější hry a četba

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...