Železný muž. V cirkuse trhal řetězy, v civilu kradl a zabíjel

Málokdo věděl, že slavný cirkusový železný muž Fortessini, je ve skutečnosti nechvalně proslulý zloděj a násilník Bedřich Krása. V 19 letech cirkus opustil a začal se věnovat tomu, co prý uměl nejlépe – loupežím, krádežím a přepadením.

Na některé „rány“, jak říkal krádežím, s sebou bral svého kumpána Františka Šustra a případně i další komplice, se kterými se náhodně potkal. Policistům a četníkům unikal i proto, že se rychle pohyboval na celém území republiky.

Pražská Čtyřka zasahuje

Po přepadení pekaře Salaby v Trutnově se za pár dní ocitl v Brně, pak na Slovensku a brzy zase na Vysočině. Tam se 28. prosince 1924 pokusil o krádež v Lutránském mlýně u Šlapanova. Mlynář Laštovička skončil s rozbitou hlavou, služebná Kučerová s otřesem mozku.

Všechny oběti i svědci se ale shodovali v popisu jednoho z pachatelů: chlap jako hora se dvěma výraznými pihami na tváři, jednou vpravo nad rtem a druhou pod levým okem. Pátrání po totožnosti pachatelů se ujali zkušení kriminalisté z věhlasné pražské Čtyřky – rada Karel Zámiš a komisař Alois Kintner.

Do pátrání se zapojují prostitutky

Předběžně Krásu identifikovali na základě fotografie a popisu v záznamech. Měl už na svědomí nějaké loupeže a napadení. Kriminalisté také věděli, že vždycky, když prodá, co ukradl, navštěvuje v Praze několik nevěstinců. Hlavně U Štupartů a v Ungeltu. A mezi prostitutkami měli i své informátorky...

Brzy měli fotografii Bedřicha Krásy ve všech vetešnictvích a zastavárnách. Krása se ale asi měsíc po přepadení v Lutránském mlýně přesunul do podhůří Šumavy. Tam obcházel mlýny a snažil se pod záminkou dostat dovnitř.

Osudové dopoledne v Rajském mlýně

Vydával se tehdy buď za čeledína, který hledá práci, nebo za pracovníka Červeného kříže. U Hartmanic se zase vydával za Františka Kaplana, zástupce Masarykovy ligy proti tuberkulóze. Tak obhlížel hospodářská stavení a mlýny.

Nakonec se rozhodl, že další „ránu“ udělá u Majdlů v tzv. Rajském mlýně. Co přesně se v mlýně v neděli 1. února 1925 mezi 9.00 a 12.00 stalo, na to není žádný svědek. Žádný živý svědek... Po poledni po návratu z kostela našli mlynář s mlynářkou mlýn ve sněhové vánici podivně tichý...

Neušetřil ani nemluvně

U kamen ve světnici objevili mrtvolku svého devítiměsíčního synka a zmasakrované tělo 14letého čeledína Josky. Za postelí ležela babička Majdlová, také mrtvá. Vrah útočil sekerou, kterou sebral na dvoře mlýna. Že neušetřil ani devítiměsíční děcko, které ho nemohlo prozradit, svědčilo o jeho krutosti.

Ve mlýně pak pachatel ukradl, co se dalo: haldu oblečení, asi 3 500 korun, příbory, hodinky, dokonce staré mlynářce strhl z krku zlatý řetízek s křížkem a odešel v botách zavražděného čeledína. Svoje boty nechal na místě činu, ukryté ve stodole v obilí.

Poznal ho vetešník

Pachatele ten den před vstupem do mlýna zahlédl místní švec a dva školáci. Krásu podle fotografie identifikovali všichni tři svědci. Policisté, četníci i strážníci v Praze tak byli od poloviny února roku 1925 v pohotovosti. Místa, kam chodíval, kontrolovali v civilu i v uniformě.

Policejní fotografie pachatele byla otištěna v novinách. Právě na základě téhle fotografie poznal vraha ve svém obchodě vetešník Brenner v Maiselově ulici. Když ale Krása uviděl strážníka, dal se na útěk přes Čechův most.

Honička Prahou

Strážníci Wajda a Davídek pak Krásu pronásledovali až do Letenských sadů. Stíhání vyvolalo velký rozruch. Se silákem Krásou měli i dva muži co dělat, aby neutekl. Eskortu na pražskou kriminálku provázel zástup zvědavců. Tam ho pak policejní rada Kintner vyslýchal až do půlnoci.

Detektivové mezitím shromáždili v Praze všechny důkazy: boty z Rajského mlýna, rukou psaný lístek s falešným jménem a adresou z Hartmanic i výpověď jeho komplice Františka Šustra. Všechny důkazy svědčily jasně proti Krásovi.

Zpřetrhal i okovy ve vězení

Z vazby se pokusil třikrát uprchnout, protože stejně jako v roli železného muže v cirkuse dokázal i ve věznici zpřetrhat okovy, kterými byl spoután. Při jednom útěku si dokonce chtěl uvolnit cestu tím, že zavraždí spoluvězně.

Při následné rvačce zneškodnil i dva dozorce a podařilo se mu utéct až na dvůr. Tam ho ale oba dozorci ještě za pomoci správce věznice konečně zneškodnili a Krása skončil ve svěrací kazajce. Soudní proces s ním se proto konal za mimořádných bezpečnostních opatření.

Trestu smrti se vyhnul

Na základě shromážděných důkazů byl Bedřich Krása odsouzen za tři vraždy, dvě ublížení na zdraví a několik desítek loupeží k 20 letům odnětí svobody. V čase vražd mu totiž bylo pouhých 19, a podle tehdejších paragrafů tedy mohl dostat jen trest pod 20 let. Kdyby mu bylo o rok víc, dostal by trest smrti.