Zdeněk Svěrák: Nemůžu za to, že mě baví psát o hodnejch lidech
Je něco jako dobrá obchodní značka. Vyprodává kina, divadla i knihkupectví. Laskavý humor, kterým je pověstný, není póza, ale osobní vlastnost. Chce a bude psát, dokud bude dýchat. Hrozně ho to totiž baví. Jak se cítí jako pradědeček? Jak uspává své vnuky? A co ještě plánuje?
Obecná škola, Vesničko má, středisková, Vratné lahve. To je jen krátký výčet filmových rolí Zdeňka Svěráka. Ve které si je nejvíc podobný sám sobě, je pro něj těžká otázka.
„Možná v Koljovi. Nejsem starý mládenec, ale je mi hodně podobný. V Obecné škole jsem to taky já. Ale jestli Honza natočí film Po strništi bos, tak to budu asi nejvíc já.“
Když začal pro svého syna Jana psát knihu Po strništi bos, musel prý pokleknout, aby viděl svět z dětské perspektivy. „Jde o to, udržovat si dětský pohled na svět. Nesmíte se přestat divit.“
Vivat Cimrman!
Zdeněk Svěrák toho má za sebou hodně, ale nejvíc pyšný je na Járu Cimrmana. „Byl to šťastný nápad. Uvědomuju si, jak je dobře, že jsme to s Ladislavem Smoljakem tak dobře promysleli, aby se to lidem neomrzelo. Cimrman mě posiluje na duši a myslím, že to tady zůstane.“
Laskavý humor je to, co prostupuje hry o Cimrmanovi i celou tvorbu Zdeňka Svěráka.
„Rád jsem v životě laskavej. Ale taky se mi lidi oškliví nebo hnusí a štítím se některých skutků. I tuhle vlastnost mám. Ale nemůžu za to, že mě baví psát o hodnejch lidech.“
Psaní jako životní zábava
To, že ho baví psaní, pro něj byl obrovský objev, který mu dal na zbytek života pocit štěstí. „Nejhorší životní období jsem zažíval, než jsem zjistil, co umím. Psát. A že to, co píšu, je k smíchu.“
Úděl všech, co tvoří, je podle Zdeňka Svěráka nikdy nepřestat. „Nenecháte toho, dokud chodíte. Nás to tak baví! Mám chuť ještě něco napsat a jsem smířený s tím, že to možná bude kategorie B nebo i C.“
Tři bratři
Hudební film Tři bratři je nejčerstvějším dílem Zdeňka Svěráka. Spolu s Jaroslavem Uhlířem do něj napsali písničky a jeho syn Jan pohádku režíroval.
Při premiéře sledoval Zdeněk Svěrák jak plátno, tak i dětské publikum. „Trpěl jsem, když se někdo protahoval nebo díval na mobil, jestli mu nepřišla zpráva.“
Za koho mívá na projekcích větší strach? „Za Honzu i za sebe. Ale spíš se bojím, abych se nedopustil chyby já. On má v povaze věnovat se všemu naplno, takže o něj se nebojím.“
Za synovu důkladnost v práci prý „může“ jeho maminka. „Naše děti vychovala moje žena a já byl jen takový přidavač. Ale nad všechny řeči je chovat se tak, jak chceme, aby se děti chovaly. Děti nás kopírují, takže se musíme snažit, aby ta kopie byla dobrá.“
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
