Závod ve dvou letech a párek místo medaile – takový byl start běžecké kariéry novoměstské olympioničky

„Bylo mi dva a půl roku, když jsem jela svůj první závod. Skončila jsem na posledním šestnáctém místě a moc plakala, že nejsem na té bedně. Nakonec mi dali za odměnu párek a asi i proto jsem se rozhodla, že jednou tu medaili budu mít,“ vzpomíná na začátky své úspěšné kariéry lyžařské běžkyně Dagmar Hromádková.

Jejím trenérem byl v prvních letech tatínek. Dagmar vypráví: „Tatínek vzal vždycky provázek, přivázal si mě a když jsem nemohla, tak mi pomohl. Jsem ráda, že mě trénoval on, jezdil se mnou na závody, maminka nám dělala zázemí. A když jsem vyhrála závod, nemusela jsem umývat nádobí, což byla velká motivace.“

Dagmar Hromádková závodila na dvou zimních olympiádách. Účast na té, odkud si dovezla stříbro, na zimní olympiádě v Sarajevu v roce 1984, si musela tvrdě vybojovat. „Měla jsem v té době už syna Vašíka a když jsem se chtěla vrátit, musela jsem v nominačním závodě porazit všechny členky reprezentačního družstva. Tehdy byl také sníh jen na horách, takže mě tatínek odvezl v pondělí do Svitav, odtud jsem odjela autobusem do Pece, pak skútrem nahoru a v pátek zpátky, abych byla přes víkend s Vašíkem. Když jsem přebírala tu medaili, věděla jsem, že patří všem, kteří mi pomáhali,“ říká s dojetím Dagmar Hromádková, která před třiceti lety závodila pod příjmením Švubová.

Dnes učí Dagmar Hromádková na základní škole v Křižánkách. Žáci o jejím úspěchu ví, Dagmar jim půjčuje i své trofeje. Na nadcházející Zimní olympiádě dětí a mládeže bude úspěšná běžkyně tváří celého závodu, na zimním stadionu v Havlíčkově Brodě společně s ostatními běžkyněmi, se kterými získala olympijské stříbro, zažehne olympijský oheň.

Šestý ročník dětské zimní olympiády proběhne na Vysočině mezi 19. a 23. lednem 2014.